I tak se projevilo šílenství zvané "společná zamědělská politika". Jejím cílem ale není likvidace ohrožené fauny. Nezaujatý pozorovatel by při pohledu na rozpočet EU spíše došel k závěru, že slouží k přesunu peněz k francouzským zemědělcům.

Zemědělské dotace tvoří asi 70% (!) rozpočtu a 70% z toho skončí ve Francii. Třeba na vědu jde přitom méně než na unijní administrativu. Nesmyslnost dotací je nejlépe vidět na produkci mléka. EU dotuje jeho výrobu, výsledná cena je ale stejně moc vysoká (pohodlný životní styl francouzských mlékařů je drahý).

A tak se mléko za další evropské peníze vykoupí. Ale co pak s ním? Řešení je jednoduché: EU utratí ročně miliony eur za jeho ekologické zničení! Samozřejmě mluvím jen o mlékařích ze západu, ti čeští dostanou jen zlomek peněz. Staré státy se přece nebudou dělit, že?

Proč nebyly dotace dávno zrušeny? Protože EU funguje hlavně jako lobbystická organizace. Zdánlivě hloupé směrnice (jakými žárovkami svítit, jak zahnutý má být banán, kolik biopaliva lít do nádrží) jsou vždy protlačeny konkrétní zájmovou skupinou s určitým podnikatelským cílem.

Třeba nechvalně známé nařízení o minimální velikosti jahod bylo prosazeno pěstiteli ovoce z jižních zemí s cílem poškodit konkurenty ze severu, kteří logicky pěstují menší jahody. Nikoho ani nenapadlo nechat volbu na zákazníkovi.

Na zemědělcích závisí další zájmové skupiny: od majitelů půdy přes bankéře až po potravinové řetězce. A tihle tuční kapříci si přeci jen tak rybník nevypustí. Ještě se divíte, jak mohla Evropská unie dospět až k řecké krizi?