Přirozený odchov vyžaduje pár hus, opravdu jen páry žádné skupinky (záleží na velikosti výběhu). Páry sestavujeme nejlépe z mladých ptáků. Nejlepší metodou je nákup několika nepříbuzných kusů, u kterých vizuálně (tedy jen orientačně) odhadneme pohlaví tak, aby byl počet hus a houserů stejný. Když se na jaře sestaví pár, oddělíme jej od skupinky.

Husy začínají snášet podle počasí. Když se začne prodlužovat den, oteplí se a husy mají přístup ke kořínkům rostlin, začne pro husy období hnízdění (obvykle únor). Vytvoření vejce je pro husu hodně energeticky náročné a proto jakákoli nenadálá změna v počasí má výrazný dopad na hnízdění. Pokud se náhle ochladí na delší dobu, husa přestane snášet, nebo se cyklus výrazně zpomalí a husa snáší malá vejce s nízkou biologickou hodnotou. Pokud už husa začala snášet, musíme se postarat, aby cyklus nebyl zbytečně narušen. Přikrmujeme dle potřeby kompletní směsí pro husy. S doplňováním vitamínů musíme být opatrní jejich dostatek nebo přebytek má přímý vliv na kvalitu vajec. Nechceme-li kupovat směsky a vitamíny, dodáme husám zásobu slepičích drcených skořápek a k obilí přidáváme jablka a zeleninu.

Husy snášejí vejce obden. Lehká plemena snesou maximálně do 15 vajec. Při tomto malém množství je vhodné každé snesené vejce odebírat. Během celého měsíce se totiž vejce zbytečně znečistí, mohou se poškodit, může je odnést škodná. Vejce označíme číslem (nejlépe obyčejnou tužkou) a také datumem. Na jejich místo dáme atrapy postupně do počtu pěti vajec. Nad pět vajec již stačí jen vejce odebírat. Při snášení v lednu, únoru i březnu musíme vejce odebírat co nejdříve, pokud je hnízdo vystaveno mrazu (vejce nesmí být vystaveno stálé teplotě pod - 2°C stupně jinak se znehodnotí). Vejce skladujeme při teplotě okolo 10-15 °C a vlhkostí 60%. Vždy tupým koncem nahoru. Ku prospěchu je také při skladování měnit jemně polohu vajec. Stačí je trochu naklonit nebo pootočit. Vejce omyjeme jen pokud jsou hodně znečištěné od trusu. Stopy čistého bláta a bahna necháme zaschnout, samy pak odpadnou.

Husa si před snůškou vybere hnízdo sama a je schopná ho pečlivě ukrýt (zakryje i vejce), takže si prvních 3 vajec ani nemusíte všimnout. Lze však u husy pozorovat příznaky snášení. Prví je ten, že uvidíte nebo uslyšíte paření hus (husy se paří ve vodě, na souši, v bahně jak se jim to hodí, charakteristický zvuk, který při tom vydávají, si brzy zapamatujete) první páření je signál, že asi za týden bude první vejce.Husa má navíc nápadně zvětšené vaječníky, což je na první pohled patrné. Pro hnízdo si husy vyberou křoví, vysokou trávu, nebo přístřešek. Je proto vhodné husu naučit chodit na místo, které určíte Vy pro hnízdění (chráněné před predátory, deštěm atd.) a to tak, že zde nanosíte několik již snesených vajec a husu zde navedete před snesením, obvykle to velmi rychle pochopí a jak uvidí vejce, ihned zasedne. Husy začnou se snůškou ráno, ale během snášení (což může být při 15 vejcích obden a ještě s nějakými výpadky i 1,5 měsíce) se tento cyklus naruší a husa snáší i během dne.

Pokud vytvoříte (např. z desek) hnízdo pro husu, tak jeho velikost musí být alespoň 70x70cm. Mnoho lidí dává jako stavební materiál jen seno nebo ještě v horším případě slámu. To ale není nejlepší. V přírodě většina hus vybírá pro hnízdo důlek v zemi, do kterého natrhají čerstvou trávu a mech. Proto mám nejlepší zkušenosti s tímto: rýčem vyrýt celé drny trávy a nanosit je do hnízda (vytvořeného z desek). Uspořádat a vytvořit důlek. Pak použít suchou trávu (seno tvořené hlavně dlouhými lodyhami rostlin). Obojího je mnoho na podzim a na jaře kdy příroda nejvíce připomíná tundru, kde husy v přírodě hnízdí. Tento materiál dobře izoluje a navíc má tendenci držet se po hromadě. Když nepoužijete ani hlínu, ani mech a jenom sekanou slámu husa bude v hnízdě kopat. Vždy ve snaze vykopat si důlek snese vejce a zahrabe ho hluboko do hnízda. Ve výsledku pak za celé období snůšky nevytvoří vhodné hnízdo pro inkubaci. Vůbec nejlepší řešení je dát do hnízda jen trochu sena a poblíž dát malou kopu. Husa si bude během snášení sama hnízdo postupně stavět.

Hnízdo

Někdy se může stát, že husy nepřesvědčíme, aby snášely v námi vyhrazeném prostoru (většinou mladé husy při prvním hnízdění). Stává se to také v době, kdy už tajně nasnášely větší počet vajec někde ve křoví. Pak není problém takové hnízdo vhodně zajistit proti rozpadnutí (například cihlami) a vytvořit nad ním dočasný přístřešek. Na inkubaci to nemá žádný vliv (pokud není problém s liškami a kunami). Dokonce ani brzy na jaře, kdy mohou být přízemní mrazíky a napadne sníh, se vejcím nic nestane (když je husa inkubuje). Husy jsou na takové podmínky dobře přizpůsobeny.

Hnízdo zajištěné cihlami

Teď již máme pár, víme jak postavit hnízdo a naučit husu sedět na vybraném místě. Přichází den, kdy husa zasedne na hnízdo. Již před tímto dnem začne husa hnízdo vystýlat vlastním peřím. Z mých zkušeností mohu říci, že je zbytečné dávat pod husu více než 13 vajec. Husa totiž při více vejcích, ve snaze zasednout všechny vejce, nějaké rozdrtí. V hnízdě je pak velký nepořádek a je nutné všechny špinavé vejce vyčistit od bílku a žloutku (nechci ani mluvit o masakru, který nastane, když husa rozdrtí vejce ve 20 dni inkubace). 13 vajec je akorát. Husy jsou často ke konci snášky trochu neklidné. Sedí jen půl dne. Často z hnízda slézají. Sedí už třeba celý den a ještě přitom snesou 3 vejce. Proto neuspěchejte podložení násadových vajec. Nechte husu v klidu. Až když už žádné nové vejce v hnízdě není, podložte zbytek. Máte-li vajec dost nepodkládejte první snesené. Bývají neoplodněné a skladování také snižuje jejich kvalitu. Vyfoukněte je, vyplňte voskem a špičku zalijte sádrou, budou dobré jakou atrapy na příští rok.

Po deseti dnech inkubace můžeme provést první prosvětlení. Někdy se v ranném stádiu inkubace dostanou do vejce baktérie. Zahubí embryo a znehodnotí žloutek. Vejce pak zevnitř hnije a má tendenci samo prasknout. Navíc pokud vejce nebouchnou, tak při klubání překážejí líhnoucím se mláďatům a pokud jsou ze 13 vajec oplodněné dvě, tyto dvě vejce se tlakem ostatních neoplodněných rozdrtí. K prosvětlení stačí přenoska (lampa na kabelu) a krabice s otvorem velikosti slepičího vejce. Přenosku strčíme do krabice, žárovku nasměrujeme na otvor a vše umístíme do tmavé místnosti. K prosvícení husích vajec potřebujeme 100W. Nejlepší je úsporná zářivka, která vydá světlo a ne teplo. Kdybychom dlouho přemýšleli nad oplodněností vajec, mohlo by teplo z klasické žárovky vejce poškodit a zahubit mládě. Oplodněné vejce má výraznou vzduchovou komůrku, jde vidět malý zákal uprostřed a paprskovitě se rozbíhající červené žilky.

Tyto obrázky Vám lépe usnadní orientaci:

Průběh inkubace

1. Tak vypadá při prosvícení vejce, které ještě nebylo dáno k inkubaci, je téměř čiré
2. Toto je vejce po 10-20 denní inkubaci je neoplodněné a může se vyhodit.
3. Tak to vypadá oplodněné vejce po 7-10 dnech inkubace
4. Vejce číslo 4 znázorňuje zárodek ve 14 dnech inkubace, jsou již patrné žilky a mládě.
5. Těsně před líhnutím vypadá vejce asi takto, téměř neprůhledné. Při detailním prohlížení je vidět i pohyb mláděte

Pozn. Jestli vejce po 31 dnech inkubace vypadá jako obrázek č.5 a není zde vzduchová komůrka, pak jde často o zapomenuté neoplodněné vejce. Bakterie, které způsobily zahubení zárodku, vytvoří ze žloutku a bílku sýrovitou hmotu. Pokud se budete chystat jej rozbít, doporučuji použít ochranné prostředky (brýle, oděv), nebo dálkově řízený odpalovací systém :-).

Co se týče vzduchové komůrky, její zvětšování by mělo mít následující průběh

Zvětšování vzduchové komůrky

Když máme pod husou všechny vejce oplodněné, začíná inkubace, která trvá u domácích hus asi 30-33 dnů. Během sezení husa hnízdo pravidelně opouští. Frekvence je velmi různá. Některé husy opustí hnízdo během dne asi 5x a bez problému vysedí housata. Během těchto krátkých přestávek (5 minut) se napojí, vyprázdní, nají a okoupou (voda je při sezení velmi důležitá). Jsou ale zapřisáhlé inkubátorky, které sedí v kuse skoro 24 hodin. Pouze ráno na 30 minut opustí hnízdo, provedou stejné úkony a pak zase sedí opět bez problémů. Při opouštění hnízda jednou za den a to na asi 30-40 minut se nic neděje. Pokud by však toto dělala husa častěji během dne, asi by se nic nevylíhlo. Při každém opuštění hnízda mají husy ještě instinkt dokonale ho zakrýt. To udržuje teplotu a chrání bílá vejce v přírodě před dravci. Některé husy toto již „zapomněly" a hnízdo nezakrývají, přesto housata vysedí. Jestliže vše probíhalo v pořádku, začnou se asi po 30 dnech líhnout housata. Je vhodné, abyste si již před položením vajec pod husu tento den vypočítali tak, abyste mněli v tomto dni více času. Nejlépe pak na pátek, sobotu, neděli. Nechceme-li zbytečně přijít o pár housat je zapotřebí líhnutí nenápadně sledovat.(doporučuji během roku si vytvořit s husou přátelský vztah, velice se Vám to bude hodit). Líhnutí je dlouhý proces od prvního proklovnutí skořápky, až po samotné vylíhnutí z vejce uplyne obvykle doba okolo 36 hodin. Pár dnů před líhnutím již housata komunikují s husou. Když vezmeme takovéto vejce a přiložíme jej k uchu, uslyšíme, jak mládě dýchá a vydává zvuk. Že je ve vejci živé mládě, které se chystá na svět, poznáme také tak, že po jemném poklepání prstem na vejce uslyšíme dunivý zvuk (jako když poklepete na stěnu, ze které bude padat omítka). Mládě totiž spotřebovalo již veškerou vodu a zbývá mu jenom žloutkový váček. Ve vejci je teď více prostoru a je duté. Během líhnutí se může stát mnoho věcí. Například je vajec v hnízdě mnoho, mohou se snadno promáčknout i s mládětem. Je to proto, že po proklovnutí má vejce narušenou strukturu a již neodolává takovému tlaku jako dříve (viz. minimum vajec pod husu).

Pokud najdeme vejce, které je promáčklé a mládě stalé živé, musíme ho odebrat z hnízda (samo se nevylíhne). Nevadí, pokud bude na vejci trochu krve, nesmí být ale porušen žloutkový vak. Pak už houseti nic nepomůže. Pro tento případ máme již připravenou líheň, nebo alespoň žárovku a teploměr (teplota pod žárovkou, nad vejcem max. 37 °C). Promáčklé vejce umístíme do dolíhně a počkáme, až se vylíhnou ostatní housata. Nedovolíme, aby mládě vyschlo a pravidelně ho rosíme vodou. Tenká podskořápková blána musí být vláčná. Teprve až je poslední house v hnízdě vylíhlé, vytáhneme mládě z poškozené skořápky. Opatrně! Skořápku opatrně odlupujeme po malých kouskách od tupého konce. Odlupujeme nejlépe od místa, kde se house naklovlo a postupujeme dokola tak, aby se vejce dalo „otevřít". Při každém odloupnutí se snažíme zjistit pohledem dovnitř, zda je žloutkový vak již uvnitř těla housete. Trháním podskořápkové blány nesmí docházet ke krvácení. Pokud teče krev, nepokračujeme dále a hodinku vyčkáme. Pokud houseti vytáhneme již hlavu a zjistíme, že žloutkový vak je stále mimo tělo, nebojme se hlavu zaklínit zpět do původní polohy a fixovat zpět skořápku pomocí izolepy a vejce ještě intenzivněji rosit. Když se nám podaří house vyloupnout, umístíme ho pod husu (pokud to jde a husa nám to dovolí). Nikdy nesmíme house vytáhnout ze skořápky dříve než po 36 hodinách od prvního proklovnutí. Žloutkový vak je stále mimo tělo mláděte a násilné vytáhnutí dříve by znamenalo smrt vykrvácením.

Máme-li tu možnost a nevadí to huse, tak hnízdo při líhnutí zkontrolujeme, jak líhnutí probíhá. Pokud již je vše v pořádku, v hnízdě je plno malých čilých drobečků. Po vylíhnutí z vejce, je mládě dalších 24 hodin v hnízdě pod husou a na druhý den, obvykle ráno s nimi husa vychází ven (když prší, tak husa odloží výstup na další den). Líhnutí je nejnáročnější část celého odchovu hus, pak je již vše mnohem jednodušší. Housata ihned konzumují trávu a jeli to možné, ihned také vlezou do vody (máte-li umělé jezírko je nutné vybudovat výstup z vody, jinak se housata utopí. (Respektive neutopí, ale dlouhým hysterickým pohybem ve vodě se podchladí).

Housata

House

Za zmínku určitě stojí chování housera při líhnutí. Houser při inkubaci hlídá teritorium. Prakticky ho ale vůbec nezajímá, co husa v hnízdě dělá a o vejce nejeví vůbec zájem. Vše se změní během sekundy, když houser zjistí, že se vylíhlo house. V tu chvíli je z něho starostlivý otec. Sedí u hnízda s husou a hlídá ho před vetřelci mnohem razantněji. Pravě zde se mi při prvním odchovu vyskytl problém. Husu jsem měl s hnízdem v malém prostoru. Prakticky tam bylo místo jen pro husu a hnízdo (sama si to ale vybrala). Houser však chtěl sedět u hnízda a nacpal se tam k huse. Neohrabaně šlapal po housatech a nevylíhlých naklovnutých vejcích. Pár našlápnul a house zahynulo. Stejně reagoval i můj další houser husy čínské. Jde tedy o instinkt. Pokud nemá husa kolem sebe dost prostoru pro housera (tak aby mohl sedět vedle hnízda) snažte se před houserem existenci vylíhlých housat tajit, dokud nejsou všechna housata z vajec venku. Třeba mu krmení, pamlsky a vodu přesuňte dále od husy. Nebo jej oddělte od husy jemným plotem tak, aby se viděli a byli v kontaktu, ale houser nemohl do hnízda vlézt.

Protože jsou housata v prvních dnech neohrabaná a husy velmi neklidné, doporučuji i při odchovu ve výběhu husy s housaty na týden uzavřít do samostatného výběhu. Housatům podávat sekanou trávu a kompletní směs pro mláďata drůbeže. Za týden housata značně povyrostou, rodiče se zklidní a housatům zhoustne peří. Stejně jako v přírodě, tak i v zajetí husy využívají při přesunu s housaty tento systém: první jde husa, za ní pěkně za sebou housata a nakonec houser. Díky tomu se žádné house nemůže ztratit (což je například u pižmových kachen běžné). Jako základní stravu mají housata mladé výhonky trávy a kořínky. Z obojího získají dostatečné množství vitamínů a minerálů pro růst. U domácích hus ještě přikrmujeme dle potřeby hrubším šrotem (kukuřice, pšenice). Pokud mají přistup k pastvě, kompletní směsi ani vitamíny nejsou pro housata nutné, stačí je naučit na celé zrna obilí.

Pozor ale na predátory

Pro kuny a lasičky je house skvělou pochoutkou (zvláště první měsíc). Dospělým husám od lasičky nebezpečí nehrozí. Pokud husy nezavíráte na noc do nějakého uzavřeného prostoru, je zapotřebí jim poskytnou vhodné podmínky pro ochranu mladých. Dospělé husy dokáží ochránit housata proti kuně i lasičce ale: V přírodě husy ihned s mladými uniknou do vody. V tundře mají díky své výšce dobrý výhled a již z dálky vidí nebezpečí (není tam žádné křoví ani vysoká tráva). Hejno hus pak dokáže zahnat i lišku. Je proto důležité, aby husy měly maximální rozhled. Žádné křoví, žádná vysoká tráva nebo jiné skrýše. Nejlépe je vybudovat husám malý přístřešek chráněný ze 3 stran stěnou (nejlépe je ho vybodovat na začátku a postavit zde hnízdo) husa s housaty na noc zaleze do přístřešku a houser se posadí před vchod. Husy brání syčením, útokem (štípáním), roztáhnutím křídel a hlasitým křikem. Když jsou pak mláďata větší, syčí taky a výsledný zvuk odradí někdy i kunu.

Fotografie na této stránce: David Braunstein