Hlasy z Německa: kdo je Angela M.?

napsala veverka

(1. část)

Otázka prostá, odpověď nesnadná.

„Nejmocnější žena Evropy.“ „Šílená kancléřka.“ „Žena, která přivede Německo i celou Evropu do záhuby.“ Její počínání i výroky – naposledy o megavýzvě pro celou Evropu, kdy na sjezdu bavorské CSU opět odmítla stanovit strop pro přijímání imigrantů v Německu v r. 2016, ale požaduje, aby se o ně s Německem podělila Evropa  – šokují značnou část veřejnosti domácí i zahraniční a spekuluje se o motivech jejího jednání.

Základní životopisné údaje: narozena 1954 v Hamburku, vyrůstá ale v NDR. Maturita 1973, následuje studium fyziky na univerzitě v Lipsku. 1977 sňatek se studentem fyziky Ulrichem Merkelem. 1978 promoce a nástup do výzkumného ústavu akademie věd NDR v Berlíně. 1982 rozvod. 1986 doktorát v oboru přírodních věd. 1998 sňatek s profesorem dr.Joachimem Sauerem (kvantový chemik, má dva syny z předchozího manželství). Politická dráha: 1990 členkou CDU, 1991 – 1994 ministryní pro ženy a mládež, 1994 – 1998 ministryní životního prostředí. Od 22. listopadu 2005 spolkovou kancléřkou SRN. Hovoří plynně anglicky a dobře rusky. Bezdětná.

Angela Dorothea Kasner byla prvním dítětem evangelického teologa a učitelky latiny a angličtiny. Několik týdnů po narození dcery se rodina stěhuje do NDR a otec se stává farářem v Braniborsku. V roce 1957 se rodina opět stěhuje – do Templinu (kraj Uckermark, Braniborsko, 90 km od Štětína). Tam se narodí Angelin bratr Marcus (1957) a sestra Irena (1964).

AM má mimochodem i polské kořeny: její dědeček Ludwig Kazmierczak žil v Poznani, později přesídlil do Berlína a přijal příjmení Kasner. Pracoval jako policejní úředník.

Postavení a chování rodiny Kasnerů bylo v mnohém ohledu neobvyklé. Zvláštní byl především dobrovolný odchod ze SRN do NDR, kde byli faráři víceméně jen trpěni jako historicky překonaná instituce a v souladu s tím také bídně placeni. Horst Kasner, otec AM, měl ale například – zcela netypicky – k dispozici dva automobily, jeden služební a jeden soukromý. On sám, pro své vyhraněné levicové názory zvaný též „rudý Kasner“, a jeho skutečný vztah k východoněmeckému režimu zůstávají dodnes předmětem nejrůznějších úvah a spekulací.

Herlind Kasnerová, matka AM, srdečná, veselá a přívětivá paní, nesměla v NDR coby manželka faráře působit jako učitelka, zůstala proto ženou v domácnosti. Jejím dětem to prospělo: jednak se jim mohla dostatečně věnovat, jednak – vědoma si nevýhod spojených s tzv. třídním původem svých dětí – motivovala potomky k co nejlepším studijním výsledkům.

Velmi mírně řečeno neobvyklé bylo i to, že Horst a Herlind Kasnerovi směli z NDR cestovat do nesocialistických zemí (dokonce včetně USA) ještě před dosažením důchodového věku; o tom drtivá většina jejich spoluobčanů mohla jen snít.

Holčička a později studentka Angela nikdy nežila stejně jako většina jejích vrstevníků. Nechodila do jeslí a do školky, z Hamburku přijížděli často na návštěvu příbuzní a přiváželi balíky potravin a ošacení, takže AM „prakticky nikdy nemusela nosit východoněmecké hadry“, jak kancléřka dodnes uvádí. Rodina vlastnila rozsáhlou knihovnu, jejíž součástí byla i literatura „nepovolená“. Na rozdíl od naprosté většiny mládeže v NDR, která absolvovala tzv. občanskou konfirmaci (Jugendweihe), byla AM r. 1970 konfirmována v templinském kostele. Naopak na rozdíl od naprosté většiny dětí pocházejících z rodin farářů byla AM členkou jak pionýrské organizace, tak později FDJ (obdoba čs. ČSM / SSM). Lze říci, že během svého dětství a dospívání musela AM neustále hledat způsob, jak vyhovět požadavkům socialistického státu na straně jedné a církve na straně druhé.

AM vždy vynikala vysokou inteligencí a výbornými studijními výsledky (zejména v ruštině a v matematice); maturovala s výslednou známkou 1,0. (Poznámka pro mladší čtenáře: ve všech zemích „tábora socialismu“ byla ruština povinným školním předmětem; u nás počínaje 4. třídou základní školy.) Na gymnáziu byla AM bezkonkurenčně nejlepší studentkou. Přitom žádný „šprt“, nýbrž vždy ochotná ostatním poradit a pomoci. Spolužáci i učitelé pokládali AM za nenápadnou a „v kolektivu oblíbenou“. Pokud někdy s některým školním předmětem měla určité potíže, šlo výhradně o tělocvik, kreslení a dílny (manuální práce).

Po maturitě se AM rozhodla pro studium přírodních věd, konkrétně fyziky. Její nadání pro jazyky bylo sice nesporné, ale povolání učitelky nebo tlumočnice bylo pro ni jakožto dceru faráře prakticky nedosažitelné. Fyziku vystudovala na univerzitě v Lipsku, jež ovšem přijímala jen děti rodičů režimu mimořádně oddaných. AM navíc patřila k těm nemnoha studentům v tehdejší NDR, kteří měli možnost studovat v zahraničí (určitou dobu studovala fyziku i v Moskvě a Doněcku).

Ve výzkumném ústavu fyzikální chemie akademie věd NDR v Berlíně pracovala AM v letech 1978 – 1990 (pak už nastoupila kariéru politickou). V osmičlenném vědeckém týmu byla jedinou ženou, na dosti privilegovaném pracovišti vládla příjemná, uvolněná atmosféra. AM s chutí využívala kulturní nabídky hlavního města, její vkus však zůstal konzervativní. I nadále četla knihy k režimu kritické – mj. díla Andreje Sacharova a Alexandra Solženicyna – a pomáhala je dál šířít.

Po určitém období odcizení se manželé Merkelovi r. 1982 rozvedli. O dva roky později navázala AM vztah s Joachimem Sauerem, který byl v té době ještě ženatý a měl dva syny. Vzali se pak až v roce 1998.

AM se v NDR neangažovala v opozičním hnutí občanském ani církevním, nebyla členkou SED (obdoba KSČ) ani jiné politické strany. V době své práce pro akademii věd byla však nadále aktivní v FDJ – podle svých vlastních slov jako kulturní referentka, podle zdrojů svého životopisce Gerda Langgutha byla vedoucí funkcionářkou v oblasti agitace a propagandy.

Téměř současně se získáním doktorátu (1986) dostala AM trvalé vízum, které jí umožňovalo kdykoli vycestovat jak do Spolkové republiky a Západního Berlína, tak do veškerého dalšího „západního“ zahraničí.

Po pádu berlínské zdi nastoupila AM v r. 1990 dráhu profesionální političky.

K osobnosti AM lze říci toto: o příčínách její strmé politické kariéry se hodně spekuluje, ale jedno je jisté – všichni, kteří se s AM blíže seznámili, se shodují na tom, že není radno AM podceňovat. O tom se ostatně přesvědčili všichni ti, kteří ji zpočátku pokládali jen za „Kohlovo děvče“ a „šedou myšku z Východu“. Rovněž ti, které na své cestě nemilosrdně a bezohledně politicky zlikvidovala.

K nelibosti bulvárního tisku si AM důsledně chrání své soukromí. Občas nějakou drobnost prozradí – ráda vaří; miluje klasickou hudbu, zejména operu; ráda pobývá v přírodě. Podle lidí z jejího nejbližšího okolí se AM umí i srdečně smát a vášnivě hájit svůj názor.

Jako politička dokáže AM bezvadně skrývat, co si opravdu myslí, a nikdy nedá najevo své pocity. V začátcích své veřejné kariéry se od politiků západních spolkových zemí výrazně lišila právě schopností hovořit otevřeně, jasně, věcně, nazývat věci pravým jménem; bylo patrné, že umí bleskově analyzovat a racionálně uvažovat. Postupně se ale přizpůsobila a dokonale si osvojila zákonitosti a pravidla politické činnosti. Pochopila podstatu zápasu o moc a zatím ještě stále hraje první ligu.

prameny: http://zpravy.idnes.cz/merkelova-odmitla-kvotu-pro-uprchliky-je-to-megavyzva-pro-celou-eu-1ft-/zahranicni.aspx?c=A151120_213020_zahranicni_fer https://cs.wikipedia.org/wiki/Angela_Merkelov%C3%A1#.C5.BDivotopis https://de.wikipedia.org/wiki/Angela_Merkel#Elternhaus_und_fr.C3.BChe_Kindheit_.281954.E2.80.931960.29

http://www.chronik-berlin.de/news/merkel.htm http://www.fembio.org/biographie.php/frau/biographie/angela-merkel/

Hlasy z Německa: kdo je Angela M?- 2.část

napsala veverka

(2. část)

V životopise německé kancléřky je několik bílých míst. Týkají se zejména její údajné spolupráce se Stasi a disertační práce.

O svém kontaktu se Stasi poskytla AM jedinou konkrétní informaci: uvedla, že v r. 1978, kdy úspěšně ukončila studium fyziky na Lipské univerzitě, jí Stasi nabídla spolupráci a AM odmítla. Doklady o tom neexistují.

V r. 1990 vstoupila AM do politiky a tím mj. vyvolala lavinu spekulací o své spolupráci se Stasi. Ty mají velmi rozdílnou úroveň věrohodnosti a jeden společný rys – dodnes je nikdo ani nedokázal, ani nevyvrátil. Co se tedy o AM v této souvislosti například napsalo:

– že v r. 1978 nabídku Stasi přijala a jen díky tomu dostala místo na privilegovaném pracovišti akademie věd v hlavním městě, když ji předtím z kádrových důvodů odmítli zaměstnat na vysoké škole v Ilmenau;

– že s její disertační prací z r. 1986 není všechno, jak má být, a že titul doktora přírodních věd získala neoprávněně a jen jako odměnu za věrné služby Stasi;

– zmiňují se intimní vztahy AM alias IM Eriky ke dvěma kolegům z akademie věd-agentům Stasi, kteří po převratu dosedli do skvěle placených křesel ve vedení dvou úctyhodných institucí v hlavním městě, Berlínské opery a Berlínského koncertního domu (IM = inoffizieller Mitarbeiter = neoficiální spolupracovník);

– že osobně sledovala odpůrce režimu Roberta H., což dokládaly fotografie. Ty se ztratily.

– zmiňuje se souvislost s případem Günthera Grasse.

Určité nejasnosti existují rovněž kolem disertační (doktorské) práce AM. Jak už bylo uvedeno, AM ukončila studium fyziky na univerzitě v Lipsku r. 1978, diplomová práce byla ohodnocena známkou 1 (sehr gut). Po osmi letech činnosti v ústavu akademie věd v Berlíně odevzdala AM v r. 1986 disertační práci, po jejíž obhajobě se stala doktorkou přírodních věd. Jakmile AM vyměnila v r. 1990 vědeckou kariéru za politickou, stala se zmíněná disertační práce předmětem pochybností. Objevily se zejména tyto výhrady a otázky:

1/ nejde o práci disertační, protože nepřináší nové poznatky, tj. nemá dostatečnou vědeckou úroveň;

2/ proč AM promovala v oboru fyzika, ale doktorát skládá v oboru chemie?

3/ práci zřejmě nenapsala sama AM, nýbrž kvantový chemik Joachim Sauer, jenž v té době už byl jejím životním partnerem;

4/ proč disertační práce není nikde k nalezení?

5/ proč je známo jen hodnocení obou písemných součástí práce, nikoli však známka z ústní zkoušky a známka celková, výsledná, která je nejdůležitejší?

6/ není to celé jen divadlo, inscenované Stasi, a doktorský titul odměnou za služby AM?

ad 1/: žádnou informaci o posouzení vědecké úrovně práce se mi nepodařilo v dostupných pramenech najít. Zdá se tedy, že od úspěšného obhájení práce v r. 1986 se jejím obsahem oficiálně už nikdo nezabýval.

ad 2/: na obranu AM bylo řečeno, že práce se týká kvantových jevů, tj. oblasti na hranici kvantové fyziky a kvantové chemie;

ad 4/: dlouho se mělo za to, že se celá práce ztratila. Nakonec se ukázalo, že nedostupná je pouze ta část disertační práce, která se týká marxismu-leninismu. V NDR se totiž každá disertační práce skládala ze dvou částí, odborné a ideologické – v té musel uchazeč o titul doktora věd prokázat znalost marxismu-leninismu. Odborná část práce je uvedena v katalogu některých knihoven, ale není známo, zda se tam skutečně fyzicky nachází. Jeden výtisk má Humboldtova univerzita v Berlíně, ten si ale lze půjčit pouze do studovny. Dalo by se předpokládat, že přinejmenším jeden výtisk si nechala i AM a že veškeré pochybnosti a nepříjemná obvinění jednoduše vyvrátí tím, že práci „ukáže“ veřejnosti. Nestalo se.

ad 5/: věcí se před několika lety důkladně zabýval DER SPIEGEL a po značném úsili získal od akademie věd něco málo informací. Akademie se nijak nevyjádřila k tomu, zda dotčenou práci ve svém archívu má či nikoli. Sdělila pouze, že podle archívních dokumentů získala AM za odbornou část práce známku 1 (sehr gut), za pojednání z marx-leninismu pouze 4 (genügend). Další otázky tak zůstaly bez odpovědi (mj. známka z ústní zkoušky a celkové, výsledné hodnocení), redaktoři navíc nemohli sami do materiálů nahlédnout a byli odkázáni jen na oficiální sdělení akademie věd.

ad 6/: pochybnosti přetrvávají a nikdo je věrohodně nevyvrátil. Sama AM, ústřední postava děje, nikdy nepokládala za nutné se ve věci jakkoli angažovat. Asi k tomu měla důvod.

Na závěr a k dokreslení tématu několik citátů. Ty často řeknou víc a výstižněji než obsáhlé rozbory a komentáře.

Michael Schlieben, redaktor Zeit-on-line: „AM ve skutečnosti nechtěla být fyzikem. Nejraději by se byla stala učitelkou.“

Evelyn Roll, autorka životopisu AM: „Těch dvanáct let (1978-1990) v ústavu akademie věd strávila AM jako křeček – přezimovala tu v naději, že systém, který odmítala, jednoho dne zkolabuje. Sama AM prohlásila, že pro fyziku se rozhodla proto, že ani socialistický stát nezmění přírodní zákony; dvakrát dvě musí být čtyři i za Honeckera.“

Gerd Langguth, životopisec AM: „Téměř žádná vášeň pro vědu. Její tehdejší vědečtí kolegové později uvedli, že u AM neviděli odhodlání a sílu někoho vést a její výraznější kariéru v ústavu pokládali za nemožnou. AM byla jen bezvýznamnou vědeckou pracovnicí bez skutečné perspektivy.“

Michael Schlieben: „…. a tou by byla zůstala, nebýt pádu berlínské zdi. Vztah AM k státu, v němž žila, byl sice zdrženlivý, ale nepatřila k těm, kteří by se všeobjímající státní moci vzpírali. Ještě na podzim 1989, kdy v ulicích už statisíce lidí demonstrovaly proti SED a za změny v NDR, zůstávala AM na pracovišti a počítala své rovnice. ´Uvidíme, co z toho bude´, vyjádřila se tehdy.“

prameny: http://www.chronik-berlin.de/news/merkel.htm http://www.fembio.org/biographie.php/frau/biographie/angela-merkel/ http://www.diebewegung.com/?p=1830 http://www.forschungsmafia.de/blog/2010/08/15/die-dissertation-der-kanzlerin/ http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-68885138.html http://julius-hensel.ch/2013/02/stasi-verdacht-gegen-angela-merkel-erhartet-sich/ http://www.zeit.de/politik/deutschland/2010-02/berufwechsel-angela-merkel

Hlasy z Německa: kdo je Angela M.? (3. část)

napsala veverka

Politická kariéra AM začala v prosinci 1989. Tehdy ještě vědecká pracovnice zaklepala na dveře úřadovny opoziční skupiny a nesměle se zeptala, zda by mohla nějak pomoci. Mohla. O 15 let později byla tato žena kancléřkou sjednoceného Německa.

Už v únoru 1990 AM dobrovolně odchází z akademie věd a začíná připravovat volební kampaň. Proč tak náhlý přechod? AM dobře věděla, že nepatří k vědecké špičce,  správně odhadla, že její pracovní místo je více než nejisté. Měla pravdu – v souladu se smlouvou o sjednocení země byla akademie věd NDR v prosinci 1991 zrušena a mnozí bývalí kolegové AM se octli na ulici.

Tak strmý politický vzestup Spolková republika nikdy předtím nezažila. Všichni dosavadní ministři a kancléři byli politickými profesionály už jako studenti, zatímco AM ve svých pětatřiceti letech ještě neuměla z politického řemesla nic, dosud nikdy nepřednesla důležitý projev, nevypracovala zásadní politický dokument, neposkytla interview, nevyšachovala protivníka.

Na samém počátku její cesty vzhůru stály záležitosti ryze praktické. Pracovala pro DA zdarma (DA = politická strana vzniklá v NDR během převratu, později se spojila s CDU), ona jediná věděla, jak se zachází s těmi podivnými západními počítači. Brzy začala navrhovat letáky, psát a redigovat projevy, nebála se západních novinářů. Z vědeckého prostředí byla zvyklá pohybovat se v pracovním kolektivu mužů. Jeden z jejích tehdejších kolegů z DA ji označil za „nepostradatelnou, protože vždycky věděla, co je třeba udělat, a taky to velmi přátelským způsobem udělala.“ Další o AM prohlásil: „V krizových situacích vždycky dokázala zachovat klid.“

AM se nicméně výborně hodily i znalosti a zkušenosti z jejího původního oboru – na rozdíl od mnoha právníků a sociologů, kteří seděli v parlamentě, uměla počítat, pracovat s čísly. AM dodnes chová jistou nedůvěru k představitelům společenských věd, protože podle ní často uvažují zkostnatěle, příliš ideologicky a málo prakticky.

Ještě v únoru 2010 komentátor Michael Schlieben v Zeit-on-line napsal:

„Merkelová hledá politická řešení jako vědec, pomocí experimentu. Zvažuje, přehrává si různé varianty a hledá kompromis. Často jedná až na základě důkladné kalkulace, i když svým dlouhým mlčením všechny kolem sebe přivádí k zuřivosti. Merkelová skutečně vždycky byla a je nedůvěřivá realistka. V NDR se naučila přizpůsobovat svá přání okolnostem. Nevstoupila do politiky, protože by pronášela plamenné projevy, nýbrž proto, že byla pozorná, spolehlivá, chytrá a cílevědomá. A dostala se nahoru, protože se vždy, znovu a znovu, uměla rychle přizpůsobit nové situaci. Její kariéře rozhodně prospělo, že nejprve přemýšlí, pak teprve jedná.“

A jak vidí Němci AM dnes?

Na nejvyšším státním zastupitelství leží stovky trestních oznámení, v nichž občané viní svou vlastní kancléřku z vlastizrady; naplnění skutkové podstaty tohoto závažného trestného činu spatřují v tom, že AM umožnila statisícům lidí neznámé identity nezákonně vstoupit do země, což může vést k ohrožení jak ústavního pořádku Německa, tak bezpečnosti jeho obyvatel – v krajním případě i k ohrožení jejich života. Na internetu lze najít brilantní právní rozbory dokazující, že faktickým povolením nekontrolované imigrace byla porušena ústava SRN.

Zmíněná trestní oznámení podávají řadoví občané i osobnosti veřejně činné. Není známo, že by vyšetřování už začalo.

Společnost je rozdělena, odpůrců AM a její imigrační politiky zvolna, ale jistě přibývá.

Po celé zemi probíhají demonstrace proti imigrační politice AM, jichž se účastní desítky a stovky lidí v západní části Německa a tisíce až desetitisíce občanů na území bývalé NDR. Všude zní „Merkel muss weg!“ Merkelová musí pryč!

Současně dochází k nebezpečné radikalizaci: demonstrace PEGIDA a podobných uskupení jsou pokojné, zúčastňují se jich běžní občané, často středního i vyššího věku. Příslušníci levicových organizací, většinou (velmi) mladí a značně agresívní, demonstrace nejrůznějším způsobem narušují a jejich účastníky napadají slovně i házením kamenů.

V poslední době se začalo skandovat „Merkel muss weg!“ i na fotbalových stadionech. Mnozí Němci jsou přesvědčeni o tom, že přátelský zápas Německo – Holandsko (měl se konat v Hannoveru jen několik dní po útocích v Paříži) nebyl zrušen z důvodu možného teroristického útoku, ale kvůli kancléřce: spolu s dalšími členy vlády měla zápasu z tribuny přihlížet a nechtěla riskovat, že ji publikum tímto způsobem uvítá.

Běžní občané i političtí komentátoři si všimli výrazné změny ve vystupování AM : zatímco doposud vždy zdůrazňovala, že pracuje pro svůj národ, pro Německo a jeho zájmy, nyní slovo „německý“ téměř přestala používat. Z jejího slovníku zmizely i výrazy „národní“, „národ“, „vlast“. Totéž mimochodem platí i pro vyjadřování čelných představitelů EU.

Už v září 2013 šokovala AM své spoluobčany tím, že na oslavě volebního úspěchu CDU skoro štítivě odhodila německou vlaječku, kterou jí někdo podal. Vskutku zvláštní způsob poděkování voličům…. https://www.youtube.com/watch?v=Yoe3sfhXE1c

Novinkou je i to, že AM o sobě občas mluví ve 3. osobě: „Kancléřka má situaci pod kontrolou…“

Hlavní média stála donedávna svorně na straně kancléřky a její Willkommenskultur, tj. vstřícného postoje k imigrantům. Jednota se však začala drolit, takže už je možné si přečíst i komentáře a výroky donedávna nemyslitelné:

„Stát selhal. Příval uprchlíků Německo zaskočil. Vláda je bezradná, přestože byla včas varována. Na podzim 1989 zdi padaly, dnes si lidé přejí návrat dobře chráněných hranic. V současném Německu hranice prakticky neexistují, platné zákony se nedodržují. Azylové právo hovoří jasně: kdo přichází jako uprchlík z bezpečné země, nemá právo do Německa vstoupit. Jenže toto ustanovení nikdo nedodržuje, kancléřka ze všech nejméně. Vzniklé situaci odpovídají i rozsudky německých soudů. Takhle to vypadá, když politika vítězí a soudci kapitulují.“

Zeit-on-line v polovině listopadu 2015 píše:

„Začátek konce. Heslo Angely Merkelové ´Zvládneme to´ už neplatí a ona sama k tomu mlčí. Tak končí mýtus o krizové manažerce, která nikdy neprohraje. Jen v září 2015 se v SRN nechalo zaregistrovat 85.000 Syřanů, 18.000 Iráčanů a 19.000 Afghánců. Nálada v ubytovnách je stále agresívnější, tisíce migrantů spí ve stanech, žádost o poskytnutí azylu tito lidé zatím nepodali. Mezi politiky narůstá obava o dosažení volební většiny. V rámci EU se sotva najde někdo ochotný Německu pomoci.“

Po sjezdu CSU v Mnichově v listopadu 2015 jsme mohli číst:

„Pomalá demontáž Angely Merkelové. Kancléřka už vůbec nepůsobí jako nejmocnější žena světa. Přichází obrat? Angela Merkelová vypadala vedle Horsta Seehofera jako žáček, který má za chvíli dostat vysvědčení. Ponižující. Navíc těsně před desátým výročím nástupu do funkce kancléře mocného Německa. Kritika Angely Merkelové je stále otevřenější.“

Ale  není důvod jásat – za protiimigrační AfD stojí ovšem nadále nanejvýš 10% oprávněných voličů.

prameny: http://www.zeit.de/politik/deutschland/2010-02/berufwechsel-angela-merkel http://www.pi-news.net/ http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/384969-merkelovou-obvinuji-nemci-z-vlastizrady-podali-na-ni-uz-400-trestnich-oznameni.html http://www.pi-news.net/2015/11/merkel-muss-weg-rufe-beim-sachsen-derby/ http://www.welt.de/politik/deutschland/article148588383/Herbst-der-Kanzlerin-Geschichte-eines-Staatsversagens.html http://www.zeit.de/politik/deutschland/2015-11/angela-merkel-fluechtlinge-dublin http://www.derwesten.de/politik/die-schleichende-demontage-der-angela-merkel-id11309629.html

Zdroj: vlkovobloguje.wordpress.com/