Děti a obezita
Dědí se geny k obezitě nebo společný talíř?
Když zjistíme, že je dítě obézní, často si klademe otázku, zda je obézní po rodičích, či spíše proto, že je rodiče naučili nevhodnému způsobu života, nebo zda je to kombinace obojího. Řešíme tedy otázku, zda je obezita způsobována vlivy dědičnými nebo vlivy vnějšího prostředí. Pokud máte doma dítě s kily navíc, je velká pravděpodobnost, že i vy nosíte již desítky let břemeno v podobě kilogramů navíc. Statistiky ukazují, že dítě, které má jednoho rodiče obézního, se stane obézním asi ve 40%. V rodině s oběma obézními rodiči má dítě šanci se stát obézním v 70% v porovnání se 14% obézních dětí, které mají rodiče s normální hmotností. Uvedené postřehy lze shrnout tak, že obezita má silnou genetickou složku, ale není dosud přesně známo, jakým procentem je tato dědičná dispozice k obezitě ovlivňována vnějšími faktory. Dědí se tedy určité dispozice, ale sám člověk a vlivy vnějšího prostředí (tj. jak se stravuje a jak se hýbe) rozhodnou, zda se obezita vyvine nebo ne. V rodině se často dědí z generace na generaci “společná kuchyně” ať už předáváním receptů matky dceři (poctivá svíčková) či stravovacími zvyklostmi (neděle bez buchet není neděle, káva bez zákusku není možná, televize bez chipsů není to pravé ořechové, návštěvy bez kontinuálního jedení jsou nemyslitelné, návštěvy babiček, které lásku k dítěti projevují především nepřiměřeným nabízením vysocekalorického jídla apod.). Členové rodiny, např. sourozenci vykazují často shodné změny v tloušťce : společně přibírají, společně hubnou. Také manželé jsou si často v stupni obezity podobni. Je otázkou, zda je to dáno roky společného soužití, či výběrem podobného partnera. Objevuje se i shoda v obezitě lidí a jejich domácích miláčků, např. psů. Bylo zjištěno, že téměř 50 % psů, jejichž chovatelé jsou obézní, má také kila navíc v porovnání s 25 % obézních psů s majiteli normální hmotnosti.
Dále se ukazuje, že ještě více než samotná nadváha se dědí rozložení tuku, čili zda je tuk uložen spíše na břiše - mužský typ obezity či na stehnech a hýždích - ženský typ obezity.
Při zamyšlení se nad původem obezity je nutné vzít v úvahu také to, že náš životní elán - čilost, pohyblivost jsou částečně zděděnou charakteristikou a nedostatek této vlastnosti se může uplatňovat při vzniku obezity. V jedné studii byli tříměsíční kojenci rozděleni do dvou skupin podle aktivity, tedy podle toho, kolik energie pohybem vydali. Jedna skupina byla daleko čilejší a pohyblivější (měla vyšší úroveň takzvané spontánní pohybové aktivity) zatímco kojenci ve druhé skupině byli daleko "línější". V hmotnosti nebyl mezi těmito dvěma skupinami v této době rozdíl. Při dalším sledování bylo zjištěno, že ze skupiny línějších kojenců vyrostlo daleko více obézních dětí, než ze skupiny pohyblivých dětí.
Vznik obezity je tedy ve skutečnosti mnohem složitější než by se na první pohled mohlo zdát.
Existuje možnost prevence dětské obezity?
Nejlepší prevencí obezity dítěte je nemít obézního rodiče. Co ale dělat pokud jsou již naše geny “poznamenány” předchozí generací ? Můžeme se pokusit ještě před otěhotněním zlepšit v životním stylu co je v našich silách. Dalším důležitým faktorem je kojení.
Nejpřirozenější výživou pro dítě v raném věku je mateřské mléko. Složení mateřského mléka se mění s růstem dítěte dle jeho potřeb, čehož není schopna žádná jiná potravina. Další z mnoha výhod kojení je, že si dítě samo volí množství mléka, které chce vypít. Pokud si nemůže samo regulovat příjem potravy a dostává nadměrné dávky mléka nebo stravu příliš koncentrovanou, nebo se mu předčasně podávají přípravky kojenecké výživy apod., může se u něho začít vyvíjet obezita. Matky často např. při přípravě pokrmu přesahují ve snaze dítěti přilepšit, míru v odměrce. I když dávku zvýší jen nepatrně, při trojím opakování denně mají o obezitu svého dítěte postaráno.
Kdy začínat s řešením dětské obezity?
Důležitým důvodem pro podchycení obezity u dětí co nejmenších je s věkem rostoucí pravděpodobnost, že obézní dítě zůstane obézním i v dospělosti. Čím dříve se tedy nárůst váhy zastaví, tím je větší naděje, že se obezita nezachová až do dospělosti. Léčebný zásah u co nejmenších dětí je důležitý i z řady dalších důvodů. V raném věku se vytvářejí tukové buňky, jejichž počet se většinou již nikdy nesníží. Při pozdější redukci hmotnosti se tukové buňky z velké části pouze zmenšují. Dalším důvodem je, že je nutné předcházet vytváření špatných stravovacích a pohybových návyků u dítěte. Pokud už tyto nevhodné návyky jsou vytvořeny, pak je snadnější je změnit, když ještě nejsou fixovány mnoho let. Správně postupovat je tedy nutné již od narození a nedoufat, že dítě z obezity vyroste.
Vliv raného vystavení dítěte různým nevhodným potravinám ovlivňuje výběr jídla samotným dítětem i v pozdějším věku. To se týká zejména sladkého, které zastává v naší kultuře funkci společenské komunikace nebo odměny. Ukázalo se např., že děti, které byly zvyklé pít do 6 měsíců sladkou vodu, vypily i v pozdějším věku této sladké vody daleko více než děti, které s tímto nápojem zkušenost neměly. Děti tedy jedí více to, na co jsou zvyklé.
Na druhé straně, pokud zavádíte do jídelníčku dítěte nové jídlo, nechť vás neodradí, když ho dítě na poprvé s nadšením nepřijme. Ukazuje se, že nové jídlo je nutné nenásilně nabídnout přibližně 7x, aby dítěti začalo chutnat. Lze využít i psychologických poznatků, že např. u dětí do 4 let se preference se utváří podle barev. Nejraději mají červenou, žlutou, oranžovou, nejméně rádi zelenou. S věkem se preference mění, zvětšují se rozdíly v oblibě barev a děti kladou větší důraz na tvary a velikost. Lásku k zelenině můžeme pěstovat v podobě talířů se zeleninou ve tvaru panáčka, zvířátek, srdíček, formičkami na vánoční cukroví můžete vykrájet okurku apod. Místo abychom se dítěte ptali “chceš zeleninu” zeptáme se “chceš papriku nebo rajče?”
Dítě můžeme již zhruba od tří let zapojit do přípravy jídla. Pokud nechce pít mléko, může si samo namixovat koktejl v dětském mixérku či šejkru, pokud chceme podpořit konzumaci ovoce, může si samo umýt ovoce a z nakrájených části si udělat na talíři obličej panáčka, může vyrábět ovocné špízy apod.
Kdo ovlivní naše dítě, co je pro dítě modelem v jeho návycích?
Rodina je pro dítě silným modelem. Dítě se od mala učí novému chování tím, že pozoruje a napodobuje chování lidí kolem sebe. A koho napodobuje nejvíce? Samozřejmě lidi, které miluje, kteří jsou mu nejbližší, a tím jsou nepochybně rodiče, prarodiče a sourozenci. A tak když holčička rozmlouvá s panenkami, často vás potěší, či zamrazí, jak v tom slyšíte sami sebe. Když chlapeček závodí s autíčky, odráží se v jeho slovech chování otce za volantem. Zrovna tak vám může dítě odmítat zeleninové jídlo stejnými slovy, jakými vás častuje manžel při podávání nepříliš oblíbené krmě. Dítě tedy přijme návyky především “obézní rodiny”, která se ráda nechává ovlivňovat “toxickým prostředím”. Obézní jsou povzbuzováni ke konzumaci nevhodných potravin v nadměrných dávkách. Konzumace jídla je spojována s určitým životním stylem (např. reklama v televizi, nabídka nevhodných potravin v bufetu ve školách, nadprůměrné porce v restauracích, pravidelné stravování ve “fast food” apod.). Rodina je tedy modelem pro stravovací návyky, ale stává se též modelem pro návyky pohybové.
Geny jsou mocné a tak jedno dítě je jako z hadích ocásků, neposedí a jiné je jako buchta a asi nebude těžko odhadnout, jak se to odrazí na kilech. Ale geny lze částečně přelstít (nebo aspoň usměrnit).
Pro dítě je těžké nedívat se na televizi a provozovat něco aktivního, když zbytek rodiny sedí u televize. Nemějte proto neustále puštěnou televizi jako kulisu, neboť vždy se najde něco, co vás alespoň trochu zajímá a začnete pořad sledovat. Když se budete dívat na televizi cíleně a budete sledovat jenom to, co vás zajímá, překvapí vás, kolik času zbude na pohybovou aktivitu, kterou můžete vykonávat společně s dítětem. I ten, kdo má v zaměstnání dostatek pohybu, např. roznáší noviny, pracuje fyzicky a podobně, pokud chce hubnout, musí přidat novou pohybovou aktivitu. Zrovna tak i dítě, které již nějak sportuje, by mělo přidat další pohyb.
A co můžete provozovat? Přes víkend se vypravte na túru, postupně zvyšujte počet kilometrů, které zdoláte. Oprašte běžky či brusle, zavzpomínejte na mládí a vyražte. Milovníci vody si mohou jít zaplavat nebo zkusit akvaaerobik. Uvidíte, že heslo od dyskomfortu ke komfortu stále platí a že vychutnáte po takovém aktivním odpoledni posezení či poležení u televize daleko lépe, než kdybyste tam leželi celý den. Pokuste se ještě alespoň 2x do týdne hýbat tak, aby pohyb trval alespoň půl hodiny a zpotili jste se.
Pomůže nám nějak škola - jako výchovný činitel při formování správných stravovacích návyků?
Dítě není samozřejmě ovlivňováno pouze rodinou, ale řadou dalších vlivů. Mezi důležité vlivy zevního prostředí patří též kolektivní zařízení - školky, školní jídelny. Po stránce nutriční by měla být zajištěna v těchto zařízeních správná racionální skladba výživy. V poslední době s rozmachem soukromého podnikání školníci otvírají své bufety, ředitelé schvalují ve školách pořizování automatů na nápoje. Sortiment bufetů je bohužel většinou řízen spíše finančním ziskem než snahou vypěstovat u dětí správné stravovací návyky. A tak o velké přestávce vidíme po chodbách korzovat děti s lízátky, sladkými tyčinkami, někde zvlášť přičinliví školníci přidají i hranolky s tatarkou a všichni vesele popíjejí přeslazené cocacoly s kofeinem. I když v některých automatech je možno načepovat i něco zdravějšího - ovocné nápoje, dobrou vodu, čaj a pod., bez vhodného podněcování dětí ke správnému výběru nápojů nelze doufat, že nezvítězí nápoje typu cocacoly. Někde je podpořeno využívání automatů na nápoje ještě tím, že kdo konzumuje větší množství nápojů, má nárok na slevy. Rodiče jsou spokojeni, že nemusí chystat svačiny, ředitel je spokojen, že vyřešil pitný režim, školník je spokojen, že si přivydělá a děti jsou blažené, že mohou bez kontroly konzumovat "hříšné nápoje a potraviny." Jen ti, kteří si uvědomují, že s výchovou ke zdravé výživě je nutné začít od nejútlejšího věku, vidí ohromná rizika tohoto trendu.
Jak poznáme, že dítě potřebuje hubnout?
Obézní rodiče často nevidí nebo nechtějí vidět, že jejich dítě je obézní. Pokud dítě změříte a zvážíte, poznáte orientačně obezitu dítěte tak, že odečtete od výšky dítěte v cm číslo 100 (dřívější Brocův index). Tedy když dítě měří 140 cm, nemělo by vážit více než 40 kg.
Jak vnímá obézní rodič své dítě?
“Kulaťoučká maminka s ještě kulatější Aničkou, která je v pásmu těžké obezity, přichází na doporučení dětské lékařky na endokrinologické vyšetření. Lékařka po somatickém vyšetření zaměří hovor na problematiku obezity dítěte a maminka se udiveně zeptá “Vám se zdá Andulka tlustá?”Podobné příběhy jsou skutečně ze života.
Obézní rodič obklopen celou širokou rodinou s mnoha kily navíc vidí všechno zkreslenou optikou. Nechce měnit zažité stereotypy, které jsou na první pohled pohodlné a příjemné – ale jen do té doby, než přijdou závažné zdravotní problémy. A na mnoho obézních dětí bohužel tyto problémy číhají v dřívějším věku než postihnou jejich rodiče.
Jak žije obézní dítě a jaká úskalí má jeho život?
Současná civilizovaná společnost vytváří klima negativního postoje k obézním, zesměšňuje je v masových médiích, mechanicky spojuje kila s hodnotou osobnosti, vyzdvihuje vyhublost.
Obezita ztěžuje dítěti život již od útlého věku. Již v mateřské škole se v různých průzkumech ukázalo, že obézní děti patří mezi nejméně oblíbené, a tato diskriminace se s nimi táhne po celý život. Děti sami ani nedají často najevo, jak je obezita trápí..
Ve výzkumech se ukázalo, že dokonce již malé děti ve školce mají raději tělesně postižené než obézní. Ve školním věku, kdy dítě navazuje nové vztahy, je pro obézní obtížnější začlenit se přiměřeně do sociálního prostředí. Děti dostávají ve škole hanlivé přezdívky, které se rychle ujímají. Dostávají nálepku “tlustý”, což se blíží pojmům ošklivý, líný, slaboch. Po čase si na to zvyknou a uvědomují si svoji odlišnost od druhých. Uvědomují si, že se svou postavou nemohou vykonávat povolání, která jsou v té době pro děti atraktivní, např. povolání letušky, sportovce apod., nemohou nosit módní oblečení. Často jsou pohybově méně obratné, mají horší známky z tělocviku, mají zpomalené celkové tempo. Toto vše společně může přispívat ke vzniku komplexu méněcennosti. Děvčata reagují na tento stav často uzavřením se do sebe, přecitlivělostí, nesamostatností, pasivitou, straní se společnosti, sportovních a tanečních akcí. Chlapci řeší zátěžové situace spíše vyvoláváním konfliktů, s okolím, agresivitou, tvrdohlavostí apod.
Obezita se negativně odráží nejen na psychice dítěte, ale i na jeho zdravotním stavu. Obezita přispívá k poruchám metabolismu, k vyššímu výskytu cukrovky, stoupá riziko onemocnění srdce a cév, brzy dochází k poškození pohybového aparátu. Čím dříve obezita dětí vznikne, tím je větší nebezpečí dřívějšího nástupu těchto problémů v dospělosti. Pokud už obezita u dítěte vznikne, čím déle trvá, tím je větší pravděpodobnost, že si obezitu dítě obezitu zachová až do dospělosti a těžko se jí někdy bude zbavovat.
Kdo je rozhodující v rodině při hubnutí?
Základní otázkou je, zda nechat hubnutí v rukou dítěte, nebo je naopak jednoznačně vést a přísně kontrolovat. Záleží to samozřejmě na věku i osobnosti dítěte. Jisté je, že časem nastane doba, kdy se bude dítě rozhodovat zcela samostatně, ale vy mu můžete dát nyní základ, který ovlivní, jak se bude dítě chovat ve vztahu k jídlu a pohybu až bude bez vaší přítomnosti a zcela bez kontroly. Ve vaší moci tedy je, abyste svému dítěti vytvořili nenásilně počátek nového životního stylu. Pokuste se rozbourat zažité návyky a začněte žít jinak, zdravěji, připravíte lepší život nejenom vám, vašim dětem, ale i vnoučatům a dalším generacím.
Prdelka - Omg
Ahoj tloustici
24. 10. 2015 17:47 Odpovědět
Kdo asi?! - Co asi?!
Ty tlustoprdi ani jeden z nich nezhubne!
Akorát víc přiberou.
5. 7. 2014 17:00 Odpovědět
Hedvika - Re: Co asi?!
Přesně tak všichni dopadnou takhle
http://www.jenprozeny.cz/pribehy/27005-moderni-hrozba-zabijim-syna-svou-laskou (přečtěte si to celé)
5. 7. 2014 17:07 Odpovědět