Zámek Blatná se měl rozdělit

 J. H. se žalobou na Janu Germenisovou a jejího syna domáhá u soudu ve Strakonicích zrušení spoluvlastnictví jí a žalovaných k blatenskému zámku.

Žalobu odůvodnila tím, že není možné s žalovanými dosáhnout dohody o užívání společné věci.
Žalovaní se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví souhlasili, ne ale s rozdělením nemovitostí, které tvoří dohromady kulturní památku. Namítají, že zámek je stavebně technicky propojen. Navrhli, aby jej soud přikázal do jejich podílového spoluvlastnictví a zavázal je k vyrovnání podílu žalobkyni.
Ustanovený znalec uzavřel, že nemovitost lze rozdělit. Neposuzoval věc z hlediska zákona o státní památkové péči.

Národní památkový ústav vyslovil požadavek jednotné správy a péče o areál. Statik konstatoval konstrukční a statické propojení paláce Rejtů, Rožmitálského a Rozdražovského, včetně věže. Za jedinou „samostatnou část" označil palác Bavorský. Autorizovaný architekt doporučil jednotnou majetkovou správu k zaručení optimální komplexní ochrany a údržby.

Asociace majitelů hradů a zámků se také vyslovila proti rozdělení zámku. Městský úřad Blatná upozornil na nutnost vyžádat si závazné stanovisko ve smyslu zákona o státní památkové péči.

Okresní soud konstatoval, že vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobě konfliktní, dokonce mezi sebou vedli již 26 soudních sporů. Přiklonil se k názoru, že nemovitosti jsou reálně nedělitelné. Zohlednil neochotu žalovaných hradit náklady na případné stavební úpravy. Zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků a nemovitosti přikázal do vlastnictví Germenisových proti povinnosti zaplatit žalobkyni náhradu za podíl.
Krajský soud v říjnu 2009 rozsudek změnil. Do vlastnictví žalobkyně přikázal Bavorovský palác a Renesanční krček, žalovaným Rejtův, Rožmitálský a Rozdražovský palác a Obrannou věž.

Poukázal na znalecký posudek, který rozdělení věci připustil. Vyzdvihl právo každého ze spoluvlastníků ,,fyzicky participovat na nemovitém majetku, který patří jejich rodině řadu staletí a pro účastníky má kromě finanční bezpochyby i historickou a rodinnou hodnotu".

K námitce, že rozdělením bude zničen historický charakter zámku jako celku, odvolací soud řekl, že všechny činnosti směřující k rozdělení nemovitostí budou podléhat dohledu orgánů památkové péče a stavebního úřadu.

Žalovaní podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Namítají, že není možné vycházet jen z technického hlediska, ale je třeba též přihlédnout k hledisku dalšího možného soužití účastníků v jednom domě. Jana Germenisová uvedla, že z větší části financuje provoz a opravy Zámku Blatná z prostředků získaných prohlídkami zámku a možné rozdělení by způsobilo výrazné snížení těchto příjmů.

NS zdůraznil mj., že odvolací soud měl zjistit, jaké je stanovisko příslušných orgánů k návrhu na rozdělení nemovitostí. Svůj závěr o její dělitelnosti opřel výhradně o závěry znalce, který věc s orgány památkové péče nekonzultoval.

NS připomněl vyjádření Národního památkového ústavu, že „je jednoznačným požadavkem a zájmem státní památkové péče, aby i do budoucna byla zajištěna jednotná správa a péče o celý takto významný areál. Z památkového hlediska je proto zcela nevhodné fyzicky předělovat a rozdělovat budovy či plochy, z nichž je celý areál složen". Prezident Českého národního komitétu Mezinárodní rady památek a sídel nedoporučuje rozdělení zámku z důvodu předejití škody na památkové integritě a autenticitě. Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích zdůrazňuje, že palácové budovy by „teoreticky, při odhlédnutí od pravé podstaty mimořádné hodnoty areálu jako celku, byly oddělitelné, ale z památkového hlediska jakoukoliv formu rozdělení a porušení celistvosti nelze doporučit".

Městský úřad v Blatné označil rozdělení zámku za nevhodný zásah do stávající celistvosti areálu nemovité kulturní památky i památkově hodnotných konstrukcí.

NS rozebral rozhodnutí krajského soudu i z dalších hledisek a uzavřel, že není správné. Věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

(22 Cdo 2977/2010) (ns, vm)