Po více než roku a půl na pravěké dietě, a po takřka roku od posledního příspěvku, jsem se rozhodl napsat nový úvod do pravěké diety, který shrnuje moje zkušenosti s různými položkami jídelníčku, a který je na rozdíl od toho prvního postaven na zkušenostech, a nikoliv pouze teorii. Představuje jednodušší a méně vyhraněnou verzi diety, protože zkušenosti ukázaly, že některé novověké potraviny nepředstavují žádný problém, tedy alespoň ne měřitelný. Před takřka rokem jsem zveřejnil své zdravotní výsledky s pravěkou dietou, takže jsem měl s čím porovnávat pokud jde o škodlivost zkoušených potravin. Moje zdraví se rozhodně nezhoršilo, právě naopak.

Nyní vysvětluji dietu jednodušším způsobem, který neobsahuje dělení potravin na pravěké a novověké, ale na skutečné potraviny, ne-potraviny, a několik položek, které se nachází v šedé zóně mezi nimi.

Jezte skutečné potraviny

Obyčejně čím méně zpracované, tím lépe. Jsou ale některé způsoby zpracování, které neškodí, ale naopak pomáhají, protože zvyšují dostupnost živin a stravitelnost, a někdy také odstraňují z jídla jejich škodlivé částí (to platí obzvláště pro rostliny). Sem patří především vaření a fermentace (kvašení).

Pokud k nám přichází jídlo zabalené v krabici, nebo pokud nerozumíme polovině věcí na seznamu ingrediencí, nebo pokud je tento seznam podezřele dlouhý, pravděpodobně nejde o skutečnou potravinu, ale o její padělek.

Problém je v tomto: přílišné zpracování odstraňuje z potravin živiny jako jsou minerály a vitamíny, takže v podstatě jíte pouze prázdné kalorie a vaše tělo je podvyživené. Nedostatek živin si snaží vynahradit na množství (jste hladovější), takže jíte více - potravinových padělků a kalorií. Skutečné řešení spočívá v konzumaci jídla s vyšším obsahem živin, tedy méně zpracovaného jídla.

Druhým problémem jsou přidané chemikálie jako barviva, konzervanty a plnidla jako karageenan. Netvrdím, že všechny nebo i jen většina představují problém, ale protože je prakticky nemožné provést studie, které by spolehlivě potvrdily jejich neškodnost, je lépe se jim vyhýbat do té míry, do jaké je to praktické. Osobně tak činím, i když si na druhou stranu nedělám těžkou hlavu z konzumace malého množství potravin, které je obsahují.

Jezte potraviny, které jsme schopni sníst bez vedlejších efektů

Rostlinné semenné oleje jsou dobré jako maziva a do barev, ale jako potravina jsou silným oxidantem, potlačují funkci imunitního systému a jsou karcinogenní. Také zpomalují metabolismus, díky čemu je pro tělo těžké bojovat s nemocemi, a snadné nabírat váhu. Jsou pravděpodobně nutné pro vznik rakoviny. Je těžké pořídit si ztučnělá játra na dietě, která semenné oleje neobsahuje. Některé z těchto výhrad platí i pro dnes tak propagovaný rybí olej (oba tyto druhy olejů jsou nestabilní při tělesné teplotě).

Semena (obilí) a luštěniny jsou plné antinutrientů, což je řadí mimo oblast skutečných potravin, ale na druhou stranu nemusí být škodlivé, pokud jsou správně upraveny. Osobně je jím v malém množství ve formě samožitného chleba a kvašených luštěnin.

Brambory, které pravěká dieta podle oficiálního dogmatu zakazuje, jsou podle mých zkušeností bez problémů. Totéž platí pro menší množství bílé rýže (menší protože bílá rýže neobsahuje takřka žádné vitamíny a minerály, takže by neměla být převažujícím zdrojem kalorií).

Nenechte se podvést pseudovědou

Bohužel laik není schopen odlišit legitimní nutriční výzkum od pseudovědy. O většině dnes publikovaného výzkumu, a o většině výzkumu publikovaného během posledních asi šedesáti let, lze prohlásit, že jde o pseudovědu. Stručně řečeno, většina publikovaných výsledků je falešných. Proč je tomu tak vyžaduje velmi dobrou znalost statistiky a vědecké metody, takže detaily přeskočím. [1]

Co to znamená v praxi? Není pravda, že živočišné (saturované) tuky jako máslo, sádlo, vajíčka a podobně jsou škodlivé. Jednoduše pro takové tvrzení neexistují žádné důkazy. Stejně tak není pravda, že rostlinné oleje jsou zdraví prospěšné, a že je lepší jíst margarín nebo sójový olej, než máslo a sádlo. Totéž lze prohlásit o většině zdravotních dogmat, která se pravidelně objevují v tisku a v televizi, a která hlásají různí zdravotní věrozvěstové, a která bohužel přijímají i lékaři (kteří většinou nemají žádné funkční znalosti statistiky a proto stejně jako laici nejsou schopni rozlišit legitimní výzkum od pseudovědy). Pokud chcete udělat něco pro své zdraví, jednoduše zprávy tohoto druhu ignorujte. A pokud vám dá nějaké dietární doporučení váš lékař, uděláte lépe, když co nejkritičtěji prozkoumáte všechna pro a proti, než se jím začnete řídit.

Za současného stavu naší převážně nevědomosti o tom, co je zdravé a proč, a co je nezdravé a proč, je nejbezpečnější vycházet ze zkušeností našich předků, a to je právě to, o čem pravěká dieta je. Civilizačním nemocem se oprávněně říká civilizační proto, že přišly se změnou v životním stylu a způsobu výživy, a jejich současné explozi se říká epidemie proto, že jejich rozšíření dosahuje proporcí, které se u tradičních společností nevyskytují. Strava pochopitelně není jediným faktorem, ale existuje mnoho důkazů o tom, že jde o faktor velmi důležitý. [2]

Hubnutí

Někdo se pustí do pravěké diety, protože chce být zdravý, ale mnoho lidí pravděpodobně proto, že chtějí zhubnout. Pravěká dieta pomáhá hubnou díky jedné velmi jednoduché věci: dobře živené tělo netouží po dalším přísunu živin, a proto je méně hladové. Na pravěké dietě máte automaticky menší apetit a sníte toho méně. Díky tomu hubnete.

Někdo zhubne jen díky tomu, ale ne vždy je to tak jednoduché. Existuje několik dalších triků, kterými lze hubnutí napomoci:

1) Žádné svačinky, zákusky, prostě takové to neustálé se přiživování během dne. Neustálý přísun kalorií jednoduše nedává tělu příležitost hubnout. Pravěká dieta naštěstí pomáhá i s tímto, protože kvalitní jídla vedou ke snížení chuti k jídlu mezi nimi.

2) Příliš mnoho sacharidů. Po roce a půl zkoušení různých poměrů sacharidů v potravě nedoporučuji nízkosacharidovou dietu [3], ale na druhou stranu, pokud si dáte ke všemu porci brambor nebo rýže, bude se vám hubnout špatně. Nejjednodušší způsob, jak snížit jejich konzumaci, je jíst je například jednou denně ve větším množství, a u ostatních jídel je omezit. Vlk se tak nažere a koza zůstane celá.

3) Rozmanitost. Pokud bude každé vaše jídlo jiné, hubne se podstatně snadněji než když jíte pořád dokola totéž. Při monotónní stravě si tělo vytvoří asociaci (v podstatě pavlovský reflex) mezi chutí a kaloriemi a bude chtít více, tedy zvyšuje pocit hladu, a vy následně jíte více. Pokud se chutě neustále mění, žádná asociace nevzniká. [4]

Jak tedy na to?

Jednoduše. Mezi skutečné potraviny patří:

Masa všech druhů, živočišné tuky, kokosový a olivový olej, brambory, ovoce, zelenina, vajíčka, všechny mléčné výrobky (nezpracované a bez přidaných chemikálií, pokud jste k mléčným výrobkům netolerantní, můžete jejich konzumaci odložit o několik měsíců, než se dá vaše tělo dohromady).

Mezi padělky patří: vše, co přichází v krabicích nebo to nijak nepřipomíná suroviny, ze kterých je to vyrobené. Většina sladkostí a zákusků, komerčních jogurtů atd. Navigujte se podle seznamu ingrediencí. Výrobky z bílé mouky a většina pečiva. Pokud si dopřejete padělek jednou týdně, nic moc se neděje, pokud je jíte pravidelně, utrpí tím vaše zdraví i váha.

Do šedé zóny patří: obilniny a luštěniny. Správně zpracované pomocí fermentace povyšují mezi skutečné potraviny. [5]

Poznámky

[1] Vysvětlení by bylo příliš technické, anglicky čtoucí a matematicky vybavené čtenáře odkážu na práci Johna P.A. Ioannidise, Why Most Published Research Findings Are False, PLoS Med 2(8): e124. (Proč je většina publikovaného výzkumu nepravdivá) Také dva články teoretického fyzika Luboše Motla, Defending Statistical Method a Tamino, 5 sigma, and frame dragging.

[2] Jak ukazuje ona rok stará zpráva o mém zdravotním stavu, pouhou změnou ve způsobu stravování se lze zbavit většiny nemocí, včetně těch, které medicína považuje za nevyléčitelné. To svědčí o silné souvislosti mezi potravou a zdravím. Takových výsledků dosahuje na pravěké dietě velké množství lidí.

[3] Důvody jsou: únava, vznik podivné netolerance na sacharidy, neudržitelnost takové diety, pokud nejste v podstatě izolovaní od společnosti (pokud takovou dietu porušíte, začnete opět přibírat), a také fakt, že vyhýbání se celé jedné potravní skupině činí z nízkosacharidové diety extrém. Došel jsem k názoru, že takové extrémy jsou z dlouhodobého hlediska škodlivější než prospěch, který zpočátku přinesou. Pravěká dieta klade bez tohoto omezení mnohem menší nároky a je snadněji udržitelná.

[4] Vycházím ze Shangri-La diety Setha Robertse, která se nepodobá žádné dietě, o které jste kdy slyšeli (tedy alespoň pokud jste neslyšeli o této). Roberts přišel na to, jak regulovat váhu, kterou se snaží tělo udržovat, a jak ho přinutit hubnout bez hladovění, jenom pomocí triků jako jsou konzumace rozmanitých chutí, lžíce extra lehkého olivového oleje mezi jídly a podobně. Více viz. jeho kniha The Shangri-La Diet: The No Hunger Eat Anything Weight-Loss Plan nebo jeho blog.

[5] Při troše snahy lze sehnat samožitný chléb bez konzervantů a barviv. Pokud jde o luštěniny, zpracovávám je tak, že je dám do čisté nechlorované vody, přidám lžičku soli, a nechám dva nebo tři dny kvasit, poté omýt ve studené vodě a vařit. Opakuji ale, že tyto dvě položky v žádném případě netvoří hlavní část mého jídelníčku. Používám je jednoduše pro zpestření a v malém množství jsem nezjistil žádné negativní vlivy na moje zdraví.

Stephan (převzato z Whole Health Source)

Náš příběh začíná roku 1935 ve východní Africe dvěma kmeny Bantu zvanými Kikuju a Wakamba. Jejich tradiční potrava byla převážně vegetariánská a skládala se ze sladkých brambor, kukuřice, luštěnin, banánů, prosa, čiroku, hub a malého množství mléčných produktů, malých zvířat a hmyzu. Jejich potrava byla zemědělská, s vysokým množstvím sacharidů a malým množstvím tuků.

Dr. Weston Price je nalezl v dobrém zdraví, s dobře tvarovanými tvářemi a zubními oblouky, a množstvím zkažených zubů kolem 6%. Ačkoliv nebyli tak robustní ani odolní vůči zubnímu kazu jako jejich více masožraví sousedé, “civilizační choroby” jako kardiovaskulární nemoci a obezita mezi nimi byly nicméně i tak vzácné. Jihoafričtí Bantu konzumující podobnou stravu trpěli jen nízkým výskytem aterosklerózy, a měřitelným, nicméně nízkým počtem úmrtí na onemocnění srdečních tepen, a to i ve stáří.

Jak můžeme smířit tato zjištění s archelogickými nálezy, které ukazují všeobecný úpadek lidského zdraví po přechodu k zemědělství? Lidské tělo se nenaučilo tolerovat toxiny, antinutrienty a velké množství vlákniny obsažené v obilninách a luštěninách. Náš trávicí systém je uzpůsoben ke trávení kvalitní stravy všežravců. Kvalitní stravou myslím takovou, která má vysoký poměr kalorií k množství nestravitelného materiálu (vláknin). Náš druh je velmi dobrý v získávání té nejkvalitnější potravy v takřka každé ekologické nice. Zvířata, která žijí z potravy s vysokým obsahem vláknin, jako například krávy a gorily, mají mnohem větší, robustnější a fermentativnější trávicí systém.

Jedním z faktorů, který smiřuje zjištění o Bantu s archeologickými nálezy, je skutečnost, že větší část stravy Kikujů a Wakambů pocházela z neobilných zdrojů. Sladké brambory a banány se podobají škrobnatým divokým rostlinám, které jedli naši předci po takřka dva milióny let od začátku používání ohně (časové období je předmětem diskuse, ale myslím, že všichni se shodují na tom, že bylo dlouhé). Kořenová zelenina a škrobnaté ovoce obsahují větší množství využitelných nutrientů než obiloviny a luštěniny, protože obsahují méně antinutrientů a vláknin.

Druhým faktorem, který je často přehlížen, jsou techniky přípravy potravin. Tyto kmeny nejedly své obilniny a luštěniny nahodile! Tento faktor přehlédl i dr. Price, zdůrazňuje ho ale Sally Fallon. Zdravé africké kultury obilniny před vařením typicky máčely, mlely a kvasily, čímž je upravovaly do podoby kysané kaše, která je nutričně mnohem lepší než nekvašené obilniny. Pokud to bylo možné, z kukuřice a prosa se během zpracování odstraňovaly vlákniny. Luštěniny byly před vařením vždy máčeny.

Tyto tradiční techniky zpracovávání potravin mají na obilniny a luštěniny důležitý vliv a přibližují je k “paleolitickým” potravinám, k jejichž trávení jsou naše těla uzpůsobena. Snižují množství toxinů jako jsou lektiny nebo taniny, nebo je zcela odstraňují, silně snižují obsah antinutrientů jako jsou kyselina fytová a inhibitory proteázy, a zlepšují obsah vitamínů a složení aminokyselin. Obzvláště efektivní je v tomto ohledu kvašení. Bylo by zajímavé vědět, jak dlouho trvalo, než první zemědělci objevili kvašení, a jestli byl za jejich špatné zdraví zodpovědný způsob přípravy potravin, nebo vyloučení živočišné potravy.

Nedávno jsem objevil práci, která tyto principy ilustruje: “Influence of Germination and Fermentation on Bioaccessibility of Zinc and Iron from Food Grains ” (Vliv klíčení a kvašení na biodostupnost zinku a železa z potravních obilnin”. Byla publikována indickými výzkumníky, kteří chtěli zkoumat nutriční vlastnosti tradičních kvašených potravin. Jednou ze studovaných potravin byl idlis, jihoindický “muffin” vařený v páře, který se dělá z rýže a fazolí. Idlis je shodou okolností také jedním z mých oblíbených jídel.

Množství minerálů, které náš trávicí trakt dokáže dostat z potravin, závisí na obsahu kyseliny fytové. Molekula kyseliny fytové v sobě uvězňuje některé minerály (železo, zinek, hořčík, vápník) a brání tak jejich vstřebání. Syrové obilniny a luštěniny jí obsahují velké množství, což znamená, že dokážeme strávit pouze malé množství minerálů, které obsahují.

Studie ukázala, že máčení mělo na obsah kyseliny fytové v obilninách a luštěninách jen mírný vliv. Na druhou stranu kvašení kyselinu fytovou v těstu idlis zcela rozložilo, což vedlo k 71 procentnímu zvýšení biodostupnosti zinku a 277 procentnímu zvýšení u železa. Lze bezpečně předpokládat, že kvašení zvýšilo i biodostupnost hořčíku, vápníku a dalších minerálů vázajících se na kyselinu fytovou.

Kvašení také zcela odstranilo tanin. Taniny jsou třídou sloučenin, které se nachází v mnoha rostlinách, a jde o toxiny a antinutrienty. U mnoha živočišných druhů snižují efektivitu trávení potravin a rychlost růstu.

Dalšími toxiny často zmiňovanými stoupenci pravěké stravy jsou lektiny. Jsou obviňovány ze všeho od problémů s trávením až po autoimunitní nemoci, a to pravděpodobně z dobrých důvodů. Jednou z věcí, kterou tito lidé přehlížejí, je skutečnost, že tradiční techniky zpracování potravin, jako máčení, klíčení, kvašení a vaření, silně snižují obsah lektinů v obilninách a luštěninách, nebo je zcela eliminují. Důležitou výjimkou je lepek, který přežije vše kromě velmi dlouhého kvašení, a nezničí ho ani vaření.

Máčení, klíčení, kvašení, mletí a vaření jsou techniky, kterými tradiční kultury po tisíciletí připravovaly většinu svých obilných a luštěninových potravin. Ke své vlastní škodě tyto časem prověřené tradice ignorujeme.

Máčení hnědé rýže

Hledal jsem způsob, jakým připravovat hnědou rýži, aby se zvýšila biodostupnost minerálů bez změny její struktury. Pročetl jsem znovu práce o zpracovávání obilovin a biodostupnosti minerálů, které jsem nashromáždil, a nalezl jsem jeden jednoduchý způsob.

V práci Effects of soaking, germination and fermentation on phytic acit, total and in vitro soluble zinc in brown rice (Vliv máčení, klíčení a kvašení na kyselinu fytovou, celkový a in vitro rozpustný zinek v hnědé rýži) z roku 2008 zjistila skupina dr. Roberta J. Hamera, že máčení samotné nemá na kyselinu fytovou v hnědé rýži žádný velký vliv. Kvašení ji ale dokázalo degradovat s velkou účinností. Co jsem si při prvním čtení neuvědomil byla skutečnost, že nechávali kvasit celou hnědou rýži, nikoliv mletou. Z popisu metody to nebylo zřejmé, nicméně jsem si to potvrdil emailem s jedním z autorů dr. Jianfenem Liangem. Metoda, kterou použili, je velmi jednoduchá:

1. Namočte hnědou rýži na 24 hodin do odchlorované (převařené nebo 24 hodin odstáté) vody. Poté si odlijte 10% vody, kterou můžete uchovávat v lednici. Zbytek vylijte a rýži uvařte v čisté vodě.
2. Až budete dělat hnědou rýži příště, použijte stejnou proceduru, ale přidejte vodu, kterou jste si odlili z předchozí dávky.
3. Opakujte. Účinnost degradace kyseliny fytové se bude postupně zvyšovat, až dosáhne 96% degradované kyseliny fytové během 24 hodin.

Proces je pravděpodobně závislý na dvou faktorech: kvašení okyseluje vodu, čímž dojde k aktivaci fytázy (enzymu, který degraduje kyselinu fytovou), která je v rýži již přítomná. Také kultivuje mikroorganismy, které produkují svojí vlastní fytázu. Hádám, že ten druhý faktor je mnohem důležitější, protože hnědá rýže příliš velké množství fytázy neobsahuje.

Odlitou tekutinu můžete pravděpodobně použít i k máčení jiných obilovin a luštěnin.

Dr. Ben Balzer (převzato z Earth360)

Existují národy, které jsou hubené, silnější a rychlejší než my. Mají rovné zuby a dokonalý zrak. Artritida, cukrovka, vysoký krevní tlak, onemocnění srdce, mrtvice, deprese, schizofrenie a rakovina se mezi nimi vyskytují jen velmi vzácně. Tyto národy patří mezi posledních 84 kmenů lovců-sběračů na světě. Sdílí mezi sebou tajemství, které je staré více než dva milióny let. Tímto tajemstvím je jejich strava - strava, která se od doby, kdy se před dvěma milióny let objevil první člověk, změnila jen málo. Je to strava, se kterou se člověk vyvíjel, strava, která je zakódovaná do našich genů. Od “civilizované” stravy se v několika významných aspektech odlišuje. Připravte se na několik velkých překvapení.

Většinou se jí říká “pravěká dieta”, protože byla konzumována v pravěku, neboli době kamenné. Také se o ní mluví jako o “stravě z doby kamenné”, “stravě jeskyního člověka”, nebo “stravě lovců-sběračů”.

Základní principy pravěké stravy jsou tak jednoduché, že je dokáže pochopit většina lidí. Za patnáct minut budete znát všechny její hlavní prvky. Z technického hlediska je teorie paleolitické stravy celistvá, kombinuje nejlepší prvky ostatních dietárních teorií, eliminuje jejich nejhorší vlastnosti a všechno zjednodušuje. Zabývá se všemi hlavními složkami stavy, t.j. vitamíny, tuky, bílkovinami, karbohydráty, antioxydanty, fytosteroly atd. Jde o jedinou dietu, který je zakódována do našich genů, a proto obsahuje pouze ty potraviny, které byly “na stole” během naší dlouhé evoluce, a odstraňuje ty, které naše těla neznají. Zamysleli jste se někdy nad tím, proč skoro každý cítí potřebu brát vitamíny, nebo proč má tolik lidí potřebu “detoxifikovat” svůj systém? Jak brzy pochopíte, důvody pro to jsou velmi skutečné.

 

Pokračování »

Stephan (převzato z Whole Health Source)

Říkal jsem již, že věřím, že obilniny nejsou ideální potravinou pro lidi. Část důvodu spočívá na tvrzení, že jsme je nejedli po dostatečně dlouhou dobu, abychom se na ně adaptovali. V tomto textu se budu zabývat tím, co vím o lidské stravě před rozvojem zemědělství a po jeho nástupu, a časovým přehledem našeho přechodu k potravě založené na obilninách. Nejsem archeolog, takže nebudu tvrdit, že všechna tato čísla jsou přesná, nicméně si myslím, že jsou dostatečně přesná, aby podpořila má tvrzení.

Jako lovci-sběrači jsme jedli kombinaci následujících potravin: pozemských savců (včetně jejich orgánů, tuku a morku), vařených hlíz, plodů moře (ryb, savců, korýšů, řas), vajec, ořechů, ovoce, medu, zeleniny (stonky, listy atd.), hub, různých zvířat, ptáků a hmyzu. Jejich poměr se mezi různými skupinami a během různých ročních období široce lišil. To je to, z čeho jsme žili od vzniku našeho druhu a ještě dříve, asi po dobu 1,5 miliónu let (toto číslo je předmětem sporů, nicméně ho lze podpořit různými druhy důkazů). Existují malé výjimky, včetně používání divokých obilnin v několika málo oblastech, ale z větší části je to tak.

První známky domestikace kaloricky významného množství obilnin, kterého jsem si vědom, se objevily asi před 11 500 lety v zemích úrodného půlměsíce.  Pěstovali tam ranného předchůdce pšenice zvaného emmer. Další obiloviny se objevily nezávisle na území dnešní Číny (rýže, asi před 10 000 lety), a ve střední Americe (kukuřice, asi před 9 000 lety). To je důvod, proč říkáme, že lidé jí obilniny asi po dobu 10 000 let.

Věci jsou nicméně komplikovanější, než nám říkají data. Ačkoliv je pšenice stará 11 500 let, v západní Evropě se rozšířila až o dalších 4 500 let později. Pokud jste evropského původu, vaši předkové jedli obiloviny asi 7 000 let. Kukuřice byla domestikována před 9 000 lety, ale podle poměru uhlíku v lidských zubech se stala významným zdrojem kalorií až před 1 200 lety! Mnoho amerických národů začalo jíst obiloviny až před 100-300 lety, a v několika málo případech je stále ještě nejí. Pokud jste afrického původu, vaši předkové mohli jíst obiloviny po 9 000 až 0 let, podle toho, odkud pocházíte. Přechod k obilovinám byl doprovázen velkou změnou ve zdraví chrupu, kterou jasně zaznamenávají archeologické nálezy.

Prakticky každá rostlinná potrava obsahuje nějaké toxiny, ale obiloviny obsahují množství takových, na které nejsou lidé dobře adaptováni. Obsahují například velké množství kyseliny fytové, která silně potlačuje absorbci mnoha důležitých minerálů. Hlízy, které byly naším hlavním zdrojem karbohydrátů po dobu asi 1,5 miliónu let před vznikem zemědělství, jí obsahují méně. To může být hlavní důvod snížení výšky lidí, když přešli k zemědělství postavenému na obilninách. Existuje množství toxinů, které se vyskytují v obilninách, ale ne v hlízách, jako například lektiny odolné vůči teplu.

Neprůmyslové kultury většinou zpracovávaly semena, včetně obilovin, jiným způsobem, než to děláme dnes my. Používaly máčení, klíčení a dlouhé kvašení, aby snížily množství toxinů, které se v obilovinách nacházejí, a také aby je učinily výživnějšími a stravitelnějími. Většina dnešních obilných potravin se tímto způsobem nezpracovává, takže nás jejich toxiny zatěžují ještě více než naše předky.

Pokračování »

Stephan (převzato z Whole Health Source)

Kdyby byl dr. Ancel Keys (který se proslavil hypotézou spojující onemocnění srdce se stravou) proponentem “paleolitické výživy”, měli bychom dnes výsledky mnoha rozsáhlých intervenčních studií, které by potvrzovaly nebo vyvracely její schopnost chránit nás před zdravotními problémy. Zdravotní stav široké veřejnosti by byl v takové alternativní realitě pravděpodobně mnohem lepší. Bohužel se musíme smířit s naší současnou realitou, ve které byla paleolitická dieta zkoumána pouze ve dvou malých zkouškách, a zdravotní výzkum utrácí naše daňové peníze za opakované neúspěšné pokusy o nalezení spojení mezi saturovanými tuky a každou nemocí, kterou si dokážete vybavit. Podívejme se tedy na to, co máme k dispozici.

Oba testy byly provedeny ve Švédsku. V prvním z nich, který vedl dr. Per Wändell, se čtrnáct účastníků (pět mužů a devět žen) zúčastnilo třítýdenní intervence, ve kterém jim bylo řečeno, aby jedli “paleolitickou stravu”. Byly omezeny pouze druhy potravin, nikoliv kalorie. Účastníkům bylo řečeno, aby jedli tolik ovoce, zeleniny, ryb, libového masa, ořechů, lněného a řepkového oleje, kávy a čaje (bez mléka), kolik chtějí. Bylo jim povoleno omezené množství sušeného ovoce, brambor (dvě středně velké denně), soleného masa a ryb, tučného masa a medu. Bylo jim řečeno, aby nejedli mléčné výrobky, obilniny, konzervované potraviny, cukr a sůl.

Po třech týdnech účastníci:

• snížili příjem kalorií z 2 487 na 1 587 kcal
• zvýšili procento konzumovaných proteinů a tuku, zatímco snížili příjem karbohydrátů
• snížili příjem saturovaných tuků, zvýšili příjem cholesterolu z potravy, snížili příjem sodíku, zvýšili příjem draslíku
• shodili 2,3 kg
• snížili obvod kolem pasu, krevní tlak a PAI-1

To není špatné na to, že šlo o třítýdenní intervenci u zdravých lidí. Tato studie nicméně trpí několika závažnými problémy. Prvním z nich je neexistence kontrolní skupiny, se kterou by bylo možné srovnávat. Ouch. Druhým je malý rozsah studie a z něj plynoucí nedostatek statistické významnosti. Je povzbuzující, ale v žádném případě průkazná.

Druhou studii provedl autor studie Kitavanů dr. Staffan Lindeberg. Studie byla navržena velmi zajímavým způsobem. Náhodně přiřadil 29 mužů s ischemickou chorobou srdeční a cukrovkou druhého typu nebo glukózovou netolerancí na “středomořskou dietu” nebo “paleotitickou dietu”. Ani jedna z nich nebyla kaloricky omezená. Krása této studie spočívá v tom, že středomořská dieta posloužila jako srovnání pro paleodietu. Důvod, proč je to dobré, je ten, že se tím zcela eliminuje placebo efekt. Oběma skupinám bylo řečeno, že budou konzumovat zdravou dietu, která má zlepšit jejich zdraví. Každá skupina byla poučena o zdravotních výhodách jejich diety, ale ne té druhé. Bylo by hezké mít i regulérní neintervenční kontrolní skupinu, ale tento návrh postačoval ke zjištění některých rozdílů mezi dietami.

Účastníci konzumující středomořskou dietu byli poučeni, aby se zaměřili na celozrnnou stravu, nízkotučné mléčné produkty, brambory, luštěniny, zeleninu, ovoce, tučné ryby a rostlinné oleje bohaté na mononesaturované tuky a alfa-linolovou kyselinu (omega-3). Tady se musím trochu rozčílit. Toto je skutečně bizarní představa o tom, co lidé ve středomoří jí. Je to fantazie vymyšlená v USA, která má ospravedlnit propagovaný koncept zdravé stravy. Můj otec je Francouz a často trávím léto s rodinou na jihu Francie. Jí bílý chléb, ke každému jídlu plnotučné mléčné produkty, luštěniny pouze pokud jsou udušené s tučným vepřovým, klobásami a skopovými žebírky. Obyčejné plnotučné mléčné výrobky někdy nejsou dost dobré. Mnoho jogurtů a sýrů, které jsme jedli, bylo vyrobeno z mléka s přidanou extra smetanou. Chcete dostat vyhubováno od babičky? Zkuste z vašeho vepřového žebírka odříznout tuk!

Pokračování »

Člověk prošel během svého vývoje asi dva milióny let dlouhou fází, během které se jeho strava skládala z toho, co dokázal ulovit nebo sebrat ze země. Této stravě jsme dokonale geneticky přizpůsobeni.

Asi před deseti tisíci lety se do našeho jídelníčku dostal zcela nový druh potravin - obilniny a luštěniny, které byly později následovány bramborami, a ve dvacátém století vysoce zpracovanými, průmyslově vyráběnými potravinami.

Zatímco původní pravěká strava se skládala převážně z živočišných tuků, proteinů a nerafinovaných karbohydrátů (označení pro všechny druhy cukrů), nová neolitická strava se skládá především z karbohydrátů, přiměřeného množství proteinů a pouze malého množství tuků. Moderní průmyslová strava k tomu ještě přidala množství látek, které se v přírodě běžně nevyskytují, naše tělo na ně není adaptováno, a které jsou v některých případech velmi problematické (jako například polynenasycené a trans-mastné kyseliny vyskytující se v margarínech a stolních olejích, různá aditiva, barviva, konzervanty atd.). Změnil se způsob tradiční přípravy obilnin a luštěnin z delšího kvašení na pouhou rychlou tepelnou přípravu nebo krátké kvašení, které z nich nedokáže odstranit všechny antinutrienty. A hysterie posledních několika desetiletí zaměřená proti tukům, především těm živočišným, snížila jejich množství ještě více pod úroveň, na kterou jsou naše těla zvyklá. Živočišné tuky byly nahrazeny průmyslově vyráběnými rostlinými polynenasycenými oleji, které se hodí více jako palivo do dieselových motorů, než jako potravina.

Tato strava přinesla množství zdravotních problémů a deset tisíc let nestačilo k tomu, abychom se jí geneticky přizpůsobili. Evoluce dokázala pravděpodobně vyřadit pouze ty geny, které vedly k onemocnění ještě před dosažením reprodukčního věku, ale z principu nás nedokáže zbavit genů, které vedou k onemocněním způsobeným nevhodnou výživou ve středním věku a ve stáří.

Konzumace rafinovaných karbohydrátů a polynenasycených olejů v množství, v jakém jsou obsaženy v moderní nízkotučné stravě, vede k mnoha zdravotním problémům: hormonální nerovnováha způsobovaná velkým kolísáním hladiny cukru v krvi po konzumaci takové stravy je zodpovědná za nemoci, jako jsou inzulínová rezistence, cukrovka druhého typu, hypoglykemie (nízký obsah cukru v krvi) a především všudypřítomná obezita, která je rizikovým faktorem pro mnoho dalších nemocí.

Tyto stránky budou zkoumat stravu našich předků z doby kamenné a zabývat se jí jak z praktického hlediska (co jedli), tak i z teoretického (proč jíst stejně? jsou tuky skutečně nebezpečné? je za onemocnění srdce zodpovědný cholesterol a živočišné tuky?).

Pokračování »