Už jsou to tři roky, co českou politiku ovládlo téma migrace.
Někdy slýcháme, že to bylo zbytečné a zástupné téma, protože
tu skoro žádní migranti nebyli. Jak to tedy nakonec rozsoudit?
Hrozí zničení Evropy, jak někdy slýcháme? Ubráníme se?
Kosmoindividualističtí aktivisté se pokusili v roce 2015 u nás zavést
multikulturní společnost. Díky odporu občanů a reprezentace,
hlavně prezidenta, se to nepodařilo. Budou se o to pokoušet stále a stále.
Poláci a Maďaři už se vzepřeli natolik, že se bránit dovedou.
U nás to není tak jisté. Zničení Evropy hrozí jen tenkrát, když se zničit
nechá.
Zatím jsme vyčerpali z EU zhruba 700 miliard korun na dotacích.
Zastánci členství v EU to považují za důkaz své pravdy,
kritici členství poukazují na zbytečnost dotovaných projektů,
které beztak musíme spolufinancovat. Zastánci EU též tvrdí,
že je důležitý filozofický rozměr členství v EU a jeho význam
pro demokracii u nás. Odpůrci EU argumentují, že EU nám vnucuje
svou politickou agendu a naši svobodu omezuje. Jak na tyto dohady
nahlížet?
EU se uplatňuje zatím „měkkou silou“. Možnosti jsou dvě: Buď se EU
změní a bude více respektovat odlišnosti a skončí s prosazováním
agendy kosmoindividualismu, nebo potom je nutný výstup.
Zatím musíme prosazovat první variantu. Dál uvidíme.
Bylo by pro nás opuštění EU katastrofou? A pokud nám bude EU
vnucovat imigranty a bude pokračovat Schengen s volným pohybem
osob včetně migrantů a teroristů, nebude nakonec
jedinou šancí EU opustit?
Zatím se zhoubnost Schengenu neprojevuje jako zásadní a výhody
převažují. Opuštění EU by samozřejmě bylo nepříznivé a jako varianta,
až by to opravdu nešlo jinak.
A je pak možné, že státy středovýchodní Evropy ustaví nějakou
svou vlastní konfederaci? Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko,
Chorvatsko, Slovinsko. Případně ještě Polsko či Bavorsko a Sasko…
Já bych spíše viděl nějaký Visegrád rozšířený o Slovinsko,
případně Chorvatsko a baltské země. To by se samozřejmě mělo udělat
i v rámci EU a neustále rozvíjet. Jenže společné zájmy těchto států
asi nejsou dosti úplné. Ale vidím to jako nejlepší variantu ze špatných.
Ohledně Rakouska jsem skeptický, pokud vím, Rakušané jsou tak spojeni
se Západem, že to není možné.
Sociolog Daniel Prokop publikoval nedávno studii, podle které
dorostla do věku 50 let života generace, která sice uvítala
listopad 1989, ale nyní volí Babiše a Zemana, protože je systémem
zklamaná. Dává dnešní doba, třeba poslední rok, důvod zříkat
se listopadových hodnot a přistupovat na politiku Zemana a Babiše?
Já si myslím, že lidé stále více chápou přirozený konzervativismus
a rozcházejí se s kosmoindividualismem, tedy s tím, co Havel hlásal
na základě tehdejšího západního vzoru. Názvem kosmoindividualismus
jsem nahradil rozšířený výraz neomarxismus, aby to bylo přesnější
a lépe vyjadřovalo podstatu fenoménu – internacionální přesvědčení na
individualistickém základě.
„Děti listopadu“ najednou zjišťují, že odmítnutí kosmoindividuálních
hodnot je nutné. Že se musí stát opět hodnotou rodina, obec a národ.
Že to jinak nejde. Děti listopadu vidí, že vychovaly svoje děti špatně
a také že samy na základě špatné ideologie nadělaly spoustu chyb.
Najednou potřebují péči mladých a zjistí, že jejich mladí rodinu nemají,
neuznávají, jezdí po světě a kašlou na všechno vyjma vlastního
prospěchu. Pro společnost nejsou ochotni obětovat ani minutu,
ani pohyb malíčku, pro rodiče jen velmi váhavě. Dům po rodičích prodali
a peníze utratili v Himáláji. Prostě jakýmsi přirozeným
„zmoudřením životem“ poznaly „děti listopadu“ svoje omyly,
a protože není nikdo jiný, který by dokázal jim to dobře podat,
volí tyto vzdoropolitiky.
K tomu, co jsem již odpověděl, ještě dodávám, že u mnohých ideologicky
nezatížených lidí přistupuje i poznání, že je špatný také liberalismus,
který dovolí okrádání lidí exekucemi, vysoké nájemné a ždímání nájemníků,
zisky odcházející do ciziny a podobně. Lidé nejsou hloupí, jak si mnozí
příslušníci „pražské kavárny“ myslí. Lidé spíše hledají, nejsou si jisti těmito
politiky, ale protože jsou to politici antisystémoví,
volí je s jistou nadějí na změnu.
Odumírání tradičních politických stran, na jedné straně ČSSD,
na druhé straně liberální, proevropská pravice. Mohou si za to samy?
Když například sledujete rétoriku Miroslava Kalouska o demokracii,
obraně hodnot listopadu 1989, obraně Evropské unie, boji proti Rusku,
boji za Tibet... Nedrží se Kalousek a ostatní témat, která jsou vyčichlá?
Všechno to je jen a jen účelové. Jednak jsou ve hře peníze sponzorů
a nutnost hájit jejich zájmy, jednak vycházení vstříc voličům podle jejich
politické orientace. Neschopnost jít do vlády s ANO je také jen vzhledem
k jejich voličům a sponzorům. Zeman hájí zájmy podnikatelů podnikajících v
Rusku a Číně. Ti, kteří podnikají na Západě, potřebují svým obchodním
partnerům ukázat, jak jsou prozápadní. Jejich podlézavé řeči jsou až trapné
. Vlajkou Tibetu vyvěšenou proti návštěvě čínského prezidenta signalizovali
světu svůj postoj.
Václav Havel je terčem řady vtipů, posměšků a přezdívek.
Zároveň se snižuje jeho význam jako našeho osvoboditele
od komunismu s tím, že šlo o předem vyjednané předání moci.
Přestali Češi chápat Havla? Chápali ho vůbec někdy?
Neuškodil si sám Havel tím, že na sklonku života prezentoval
vyhraněně liberálně neomarxistické názory?
Neškodí Havlovi jeho dnešní zastánci, kteří se ho snaží srdnatě hájit?
Hodnoty listopadu jsou postaveny pouze proti komunistické totalitě,
jiné nejsou. Když zmizela totalita, zmizely hodnoty. Lidé chrastili klíči
proto, aby se měli dobře jako na Západě. Věřili spíše Klausovi, který jim
říkal, že musejí podnikat a svojí prací zbohatnout. To byla poslední
smysluplná idea, kterou jsme zažili. Havel hlásal to, co přijal ze Západu
– kosmoindividualismus – protinárodní internacionalismus vyzdvihující
člověka jednotlivce v otevřeném světě, který má všelijaká práva.
Je to v principu pohádka, která v realitě znamená chaos morální a
vítězství finanční moci. Lidé postupně poznávají, že je to nesmysl.
Dnešní zastánci Havla nemají co hájit vyjma hodnot odporujících
komunistickému nebezpečí. Proto se musí nepřítel vytvořit, nejlépe
v Rusku a Putinovi, aby tato idea vůbec mohla existovat. Musí se stále
bojovat proti virtuálním totalitářům, za které jsou vydáváni i dnešní
komunisté, byť už jimi dávno nejsou. Něco takového je potom založeno
na vidinách, které už ani „selský rozum“ nebere.
Mládež bývá vždy jiná než střední a starší generace. V českých
volbách hlasuje dramaticky jinak. Liberálněji, pravicověji, vyhraněně
proti Miloši Zemanovi. Zazněly již hlasy, že bude-li mládež neustále
přehlasovávaná, raději odejde ze země. Je to možné? A co myšlenka
Jiřího Peheho, že u nás bude dobře, až odejde starší voličská generace
a nastoupí ta mladší?
Generační rozpory byly vždy a jsou dány především zkušeností starší
generace a ideologickým zapálením mladé. Pehe nepostřehl tento
přirozený princip, nepostřehl, že současná střední generace jsou přece
„děti listopadu“, tedy protikomunisticky založení lidé. Vždyť už uplynulo
třicet let! Podle toho se dá předpokládat, že další generace už Havla
vůbec nebude znát a myslet zase bude úplně jinak než pan Pehe.
Já se domnívám, že současná mladá generace zmoudří a vychová svoje
děti konzervativně, že se opět vrátí k hodnotám rodiny, obce a národa,
protože bez hodnot, uznávajíce jen prospěch, se rozplyne ve světě,
nezaloží rodiny a to, co tak uznává pan Pehe, ji zničí. Takže buď nebude
nic, žádná generace, nebude národ a stát, nebo tato generace pochopí,
že se musí vrátit ke konzervativním hodnotám domova. Pana Havla a
pana Peheho odsune na smetiště dějin, protože jí nic nebudou říkat.
Prezident Zeman tvrdí, že většinu z médií ovládá „kavárna“.
Jiní mají strach z toho, že média vlastněná Babišem slouží Babišovi.
Na ČT jistá část veřejnosti nadává. Jak to s těmi českými médii tedy
vlastně je? Je lepší Václav Moravec, nebo Jaromír Soukup?
S médii je to tak, jak jste řekl. V ČT je garnitura lidí, kteří se snaží o
vyrovnané zpravodajství a diskuse. Ale jejich šéfové je nutí do
jednostranného zpolitizovaného postoje. Občas se tedy něco dozvíme,
většinou to ovšem musíme selektovat. To nás nutí „číst mezi řádky“
asi jako kdysi Rudé právo. Soukromá média vždy slouží vlastníkovi,
ale Babiš je politik, a tak si nemůže dovolit nějak moc se uplatňovat
ve svých sdělovacích prostředcích, „aby se neřeklo“.
Moravec je profesionálnější, ale bez Soukupa bych si to už nedovedl
představit, protože je v opozici a přináší informace, které bychom se
jinak nedozvěděli, tedy asi jako kdysi Svobodná Evropa.
Nebezpečné Rusko, téma české diskuse od roku 2013. Jak se do
řetězce dějů stran Ruska promítla kauza pokusu o zabití agenta
Skripala? Novičok prý byl syntetizován i v Česku, byť to prý
znamenalo nepatrné množství. Vzorky podle německých médií
získala i Spolková republika. Theresa Mayová je přesvědčena,
že se o Skripalův život pokoušelo Rusko, český generál
Andor Šándor to popírá. Zkrátka nikdo nic neví. Odborníci na
Rusko tvrdí, že Rusko samo rádo „rozsévá“ různé narativy,
aby znejistilo evropskou veřejnost. Jakou stopu každopádně
„novičok“ nechal na důvěryhodnosti i ruské i západní strany?
A kdo vede „na body“ tu píárovou bitvu, která se vede od roku 2013?
Já začnu nevydařeným obviňováním Ruska ve zcela nové kauze Babčenko
. Mrtvý zastřelený Babčenko vstal náhle z mrtvých. Zpravodajci celého
světa se přou o to, o co vůbec šlo. Tvrzení z ukrajinské strany,
že to byla provokace namířená proti ruským tajným službám, nikdo nebere,
je to nesmysl. Mně je to jasné. Šlo o nastrčený případ jako všechny
předchozí v poslední době. Skripal také zemřel a pak vstal z mrtvých.
O co šlo v případě Babčenka? Šlo o to obviňovat Rusko, že vraždí
opoziční novináře. Když se to ve skutečnosti neděje, alespoň
v posledních letech, tak se to musí nahrát, aby svět věřil, jaký je ten
Putin zloduch. Babčenko měl zůstat mrtvý dlouhou dobu, aby se mohla
rozvinout obrovská kampaň proti Putinovi. Potom by možná někdy
za několik měsíců mohl z mrtvých vstát, to už by nikoho nezajímalo.
Ale Babčenko zklamal svoje donátory, nezradil svoji vlast, nestal se
objektem sloužícím proti Rusku. Zřejmě chce dále psát a být na veřejnosti.
To Skripal je jiný pašák. Takto se spustí mistrovství světa ve fotbale
v Rusku a celý svět pozná, že tam není ani bída, ani zlí lidé,
ani utlačovaní chudáci, ani potlačovaná svoboda slova.
To je přece nepřípustné! Jsem zvědav, co do té doby ještě vymyslí. Ale kauza Babčenko ukázala, jak se to dělá, ostatní, již proběhlé kauzy si podle toho můžeme posoudit.
Ing. Vlastimil Podracký (* 5. září 1940 Praha) je český spisovatel, konzervativní myslitel a publicista. Je synem československého legionáře, který byl komunistickým režimem odsouzen v roce 1949 na 23 let vězení a v roce 1960 omilostněn. Podracký v šedesátých letech vystudoval dálkově obor měřicí technika na VUT v Brně. V roce 1968 a od roku 1990 byl členem Klubu angažovaných nestraníků, v roce 2005 se stal členem Konzervativní strany a později i členem jejího předsednictva. Napsal knihy: Pozor na tunelování, Občanská obroda, Návrat k domovu, Hrdinům se neděkuje (životní příběh antikomunistického disidenta Vladimíra Hučína), Žluté nebezpečí, Poslední člověk, Temná komora, Sodoma Gomora a Nadčasový humanismus. Vydal i knihu Návrat k domovu – řešení pro Evropu.
Zdroj: Parlamentní listy.cz
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Havel-hlasal-nesmysly-mlada-generace-ho-odsune-na-smetiste-dejin-Deti-listopadu-vidi-ze-udelaly-chybu-Podlezavost-Kalouska-vuci-Zapadu-je-az-trapna-rika-spisovatel-538627
autor: Lukáš Petřík