Aktuality- komentáře

Vážná situace s půdou začala, když jsme počátkem devadesátých let opustili dobře propracovaný systém ochrany půdy. Co jen půdy, a úrodné půdy, bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zastavěno plechovými boudami. Co se stalo s poli, na kterých se pěstuje dokola řepka, slunečnice, kukuřice. Co se stalo s poli, na kterých jsme opustili efektivní způsob střídání plodin, známý již prvotním zemědělcům. Co se stalo s poli, na které jsme pustili těžkou techniku a přehnojili umělými látkami, které nejen nedávají půdě, co by potřebovala, ale především ničí základní součást přirozené půdy – edafon. Tak se nedivme, že jsou místa, která neplodí. Jenže moudrost starých a poctivých zemědělců mizí a přicházejí farmáři. A ti o té půdě moc nevědí. A v nedaleké minulosti se přece vyplácely dotace za to, že půda nebude plodit. Znám několik takových příkladů. Myslím, že všechno souvisí s výchovou, tedy i s výchovou k lásce k půdě a k poznání půdy jakožto největšího bohatství, které v rámci naší vlasti máme. Pokud vím, mluví se o tom i v pohádkách.

Uložit